Prokop-Divis-plaketa.jpg

Václav Divíšek oslnil císařský pár – od nějž byl ozdoben zlatými medailemi – a málem skončil lynčován sedláky. Na elektrické varhany preludoval o dvě staletí dříve než klávesista skupiny The Doors Ray Manzarek (též pocházející z naší části Evropy). Zůstala po něm „ďábelská mašina na povětrnost“. A zprávy o geniálních vynálezech, jež předběhly svoji dobu.

Zá­ha­dy kro­ti­te­le ble­sků

Rodná chaloupka Divíška (nar. 1698) na břehu Divoké Orlice v Helvíkovicích u Žamberka kupodivu stojí dodnes. V osmnácti letech z ní nadaný mladík odešel, aby díky pomoci pátera Jindřicha Dušíka (příbuzný jeho matky) začal studovat jezuitské gymnázium ve Znojmě.

Neměl žádné peníze – pro mládence jeho inteligence a píle ovšem jezuité rádi našli vhodné stipendium. Přesně takové mladé muže do svých řad potřebovali. I když – jak se brzy ukázalo – Divíšek nebyl prototypem ideálního jezuity.

Jeden z nejznámějších českých vědců žil život plný zvratů a překvapení. Mnohé jeho stránky nám bohužel stále zůstávají uzavřeny.

Po čtyřech letech studia složil Václav Divíšek řeholní sliby – ale u premonstrátů v klášteře Louka u Znojma. Od té chvíle používal řádové jméno Prokop Diviš. Další čtyři roky tu ještě studoval filozofii a teologii.

V šestadvaceti letech stál Prokop na prahu slušné církevní kariéry. V Lechovicích u Znojma sloužil svoji první mši, ve znojemské klášterní škole začal učit přírodní vědy a filozofii. Rázem se stal hvězdou znojemské omladiny. Učil totiž za pomoci efektních názorných pokusů, předváděl různé experimenty a vůbec provozoval „školu hrou“ (i když spisy J. A. Komenského nejspíš neznal).

V roce 1733 byl Prokop Diviš v Salcburku promován doktorem teologie a ve Znojmě povýšen na podpřevora louckého kláštera. To byla důležitá funkce – vždyť klášter Louka byl v té době zřejmě největší a nejbohatší klášter monarchie.

Zachránil klášter
– podplatil krále

Hladký životopis Prokopa Diviše se ovšem v roce 1736 mírně zadrhává. Je tu první záhada. Loucký opat Antonín Nolbeck zčistajasna posílá svoji mladou hvězdu – tehdy osmatřicetiletého Prokopa – dělat faráře do obce Přímětice u Znojma. To je obrovský pád. Prokop Diviš byl jako podpřevor a nejvyhlášenější učitel louckého kláštera přirozený kandidát na funkci převora, ne-li opata. Najednou však byl odsunut na zapadlou venkovskou faru.

Proč? Nevíme. Snad z trestu za nějaké neznámé provinění? Snad proto, že jeho pojetí výuky bylo příliš volnomyšlenkářské? Nebo chtěl Diviš do ústraní odejít sám, protože v ospalých Příměticích měl víc času na své pokusy s „ďábelskou“ elektřinou?

Ať už je to ale jakkoli chce, v nouzi si na Diviše šéf zas rychle vzpomněl. Když se v roce 1741 kymácela rakouská monarchie pod údery Prusů, Francouzů a Bavorů, povolal Nolbeck Diviše zpět a jmenoval ho rovnou převorem. V lednu roku 1742 Moravu obsadili Prusové a Nolbecka nechal král Fridrich Veliký zatknout. Na svobodu ho dostal a klášter před vyrabováním tehdy zachránil – Diviš. Při návštěvě Fridricha na Louce s ním Diviš promluvil řečí, jíž nejlépe rozuměl: vysázel mu na prkno 47 000 rýnských zlatých.

Když pak na jaře Prusové odtáhli a Nolbeck se vrátil, Diviš – svým způsobem dobový „krizový manažer“ – převorování složil a odešel zas na zapadlou přímětickou faru.

Divisuv-nakres-bleskosvodu.jpg
Divišův nákres bleskosvodu.

Potlesk od císařovny

Za následujících 23 let ovšem kněz proměnil Přímětice v „nejpřednější fyzikální laboratoř monarchie“. Děly se zde věci na svou dobu přímo zázračné – a mnohé z nich dodnes nevysvětlené. Však také přímětičtí farníci měli ze svého „panáčka“ upřímný strach, anebo ho tajně nenáviděli. Pro staré babky byl „navštívený satanášem“, pro mladé sedláky zase „upír“, který z nich na své pokusy s nesmlouvavou přísností tahá pořád nové a nové peníze. Vědeckou práci svého faráře totiž z převážné části financovali jeho farníci – a třeba měď byla tehdy stejně drahá jako nyní. Ubozí farníci si dokonce na Diviše v louckém klášteře písemně stěžovali – věc nevídaná, neslýchaná! Že prý je vzteklý, poddané příliš vysává a za každou maličkost tvrdě trestá, zatímco svým dušpaštýřským povinnostem málo se věnuje.

Kdopak by se ale staral o peníze, když je ve hře poznání? Diviš tedy určitě ne. Fascinovala ho zejména elektřina. V jejím zkoumání dosáhl takové proslulosti, že ho v roce 1750 povolali do Vídně před Marii Terezii a Františka I. Oslnil je svými efektními pokusy, za něž od panovnického páru dokonce dostal diplom a zlaté medaile.

Prokop-Divis-rodny-dum.jpg
Rodný domek, tehdy ještě Václava Divíška, s modelem legendárního bleskosvodu zkonstruovaného již Prokopem Divišem.

Kráva na elektrickém křesle

V začátcích svého bádání Diviš zkonstruoval přístroj na výrobu statické elektřiny. Vlastně šlo o skleněnou kouli na ose, která se otáčením třela o polštářek z teletiny. Třením vyrobenou elektřinu Diviš odváděl do leydenské láhve.

Se svými pokusy nebyl ve své době sám – elektřina byla oblíbeným rozptýlením panstva. Diviš ale dokázal obstát i v konkurenčním boji o „místo na slunci“. Známá je historka, jak ve Vídni u dvora znemožnil konkurenčního pátera Františka. Na jeho „show“ se totiž Diviš dostavil s kovovými hroty ukrytými v paruce. Hroty nenápadně odsávaly elektřinu z předváděných přístrojů, vinou čehož se Františkovi nevedlo a vypadal jako hlupák.

Kromě salónního čarování s elektrickými výboji se ovšem Diviš věnoval i konkrétnímu využití nové síly. Od něj například pochází nápad nabíjet kliky dveří a oken elektřinou jako obranu proti zlodějům! Kdoví – třeba se ta myšlenka ještě jednou ujme…

Kněz také, k velkému pohoršení farníků, pitval nebožtíky a zkoušel účinek elektřiny na jejich ostatky. Z těchto pokusů vytěžil takzvané scabellum – speciální přístroj na elektroléčbu. Přes jeho velkou jednoduchost – Diviš prostě jen do pacientů, sedících na izolační podložce, pouštěl slabý proud – byly výsledky ohromující. Kněz tak údajně dokázal odstranit ochrnutí, revmatismus, křeče, zánět očí a řadu dalších neduhů. Není divu, že si na něj stěžovali lékaři a lékárníci z celých Dolních Rakous. Přímětického kněze však podpořil sám osobní lékař Marie Terezie!

Širšího použití ale nedošla odvážná myšlenka Diviše, který chtěl hospodářská zvířata usmrcovat elektrickým výbojem. Nešlo mu přitom o jejich ochranu před utrpením, nýbrž o to, že elektrizované maso mělo být křehčí a chutnější; zvláště hovězí.

Báječný nástroj zmizel

Velkou záhadou zůstává slavný elektro-mechanický hudební přístroj, jejž vynálezce nazval po sobě – Zlatý Diviš (Denis d’Or – pod tímto označením dnes Znovín vyrábí znamenité bílé víno). Zařízení mělo 790 (!) kovových strun a 14 rejstříků. Hrálo se na něj jako na varhany rukama i nohama, umělo prý napodobit všechny v té době existující strunné i dechové nástroje.

Dochovala se historická anekdota – Diviš údajně báječný hudební nástroj vybavil tajným vypínačem, jímž mohl hráče pro zábavu častovat slabými elektrickými výboji. Dochovaly se i záznamy o nadšení, které Zlatý Diviš vzbudil na několika královských dvorech. Prusové ho chtěli za velmi vysokou částku koupit: Diviš však zemřel dříve, než k tomu mohlo dojít.

Když Josef II. v roce 1784 loucký klášter zrušil, nástroj putoval do vídeňského Hofburgu, kde na něm koncertoval bývalý loucký varhaník Norbert Wieser. Ten s elektrickým divem později odešel do Bratislavy, kde všechny jeho stopy končí.

Prokop-Divis-busta.jpg
Divišova busta na Divišově náměstí ve Znojmě od J. T. Fišera.

Uskutečnilo se už několik pokusů o rekonstrukci Zlatého Diviše – kvůli nedostatečným popisům a nákresům se však žádný nezdařil. Máme tu tedy velkou záhadu: jak nástroj vypadal a jak fungoval? Hudební nadšenci jsou fascinováni popisem jeho zvuků. Velmi pravděpodobně už ale Zlatého Diviše nikdy nikdo neuslyší…

Naopak v docela dobrém stavu se zachoval jez a strouha vedoucí z řeky Dyje k louckému klášteru. Další dílo Diviše, který se záběrem svých zájmů blížil univerzálním renesančním géniům. Pro budoucí monumentální barokní klášter Louka – který však nikdy nebyl dostavěn – vymyslel i vodovodní a kanalizační systém. Klobouk dolů.

Přivolal sucho! Přivolal povodně!

Největší slávu i nenávist ovšem Divišovi přinesla jeho „povětrnostní mašina“. Brzy budeme slavit 260. výročí vzniku důmyslné soustavy 400 uzemněných kovových hrotů, umístěných na 22 metrů vysokém stožáru. Podle Divišovy představy měla „mašina“ odsávat z mraků elektřinu a tak preventivně zabraňovat vzniku blesků. Samozřejmě však sloužila i jako bleskosvod. A to úplně stejně jako mnohem jednodušší jednohrotý bleskosvod Američana Benjamina Franklina. Ten sice přišel na svět později, je ale známější.

Divišův vynález čekalo dramatické, vpravdě bouřlivé přijetí. Napřed Vídeň jeho myšlenku úplně odmítla jako „opovážlivý pokus o zasahování do Božích úradků“. Diviš však vytrval, podporován jsa louckým opatem.

Jenže pak přišlo obrovské sucho, které postihlo celou střední Evropu. Podle bodrých přímětických poddaných ho zavinilo šílené řádění jejich duchovního pastýře. Tentokrát jim došla trpělivost. Když vrchnost z Louky odmítla jejich žádost, ať Divišovi přikáže „mašinu“ odstranit, vzbouřili se, na jaře roku 1760 vtrhli do farské zahrady a „onu prokletou zlořečenost“ sami roztloukli na kusy.

Prazvláštní shodou okolností – v níž však záhadu asi hledat nemůžeme – začaly hned poté na Znojemsku prudké přívalové deště. Několik let vražedné sucho – teď vražedné proudy vody.

Nebozí poddaní z toho byli tak ztumpachovělí, že Diviše, kterého o pár týdnů dříve málem zlynčovali, pokorně odprosili a jeho „mašinu“ chtěli vztyčit znovu.

K tomu už ale nedošlo. Slavný vědec o několik let později ve věku 67 roků umírá a jeho slavné zařízení bylo znovu postaveno až v roce 1912. Přímo na „místo činu“ se ovšem vrátilo až v roce 1936.

Zajděte se na něj podívat! Třeba až půjdete ochutnat dobré víno do proslulého Křížového sklepa, který najdete jen o pár metrů dál…

Ivo Bartík
Archiv Národního technického muzea v Praze
Wikimedia Commons

Text s použitím faktografie z Památníku Prokopa Diviše v Příměticích, který zřídilo Jihomoravské muzeum ve Znojmě.

Téma: 
Lidé
Záhady krotitele blesků
Číslo 6/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 54 Kč, předplatitelé 45 Kč
Roční předplatné 270 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz