IHS-symbol-jezuitskeho-radu.png
Písmena IHS – zkratka starořecké podoby jména Ježíšova se stala symbolem jezuitského řádu.

Jezuité

Jak se svérázný řád zapsal do českých dějin a jakou má pověst ve světě? Bude František spíše papež, nebo spíše jezuita?

Žádný jiný katolický řád nemá tak rozporuplnou pověst. U nás se při vyslovení výrazu „jezuita“ lidé otřesou hrůzou. V Jižní Americe dojatě zaslzí: jen ti to s námi mysleli dobře… Jaká je pravda o řádu a co ho nejspíš v budoucnu čeká?

Velmi mimořádný řád založil voják Ignác z Loyoly poté, co byl kvůli těžkému zranění nohy nadlouho upoután na lůžko. Energii, již do té doby vkládal do zabíjení lidí, se rozhodl vložit do jejich duchovní spásy. Do štítu si vetkl heslo „Omnia ad maiorem Dei gloriam“ (Vše pro větší slávu boží) a spolu se svými přáteli se přihlásil k osobní službě papeži.

Brzy se jezuité stali jakýmsi „osobním vojskem“, podléhajícím pouze přímému velení papežů (těm také skládají zvláštní slib poslušnosti). Svatí otcové je vysílali jako misionáře a šiřitele tuhého katolicismu do oblastí osídlených protestanty či přímo k pohanům.

Na křídlech baroka

Proto samozřejmě příslušníci Tovaryšstva Ježíšova putovali i k nám. V zemích Koruny české se ovšem jezuité dopracovali mimořádně špatné pověsti. Jejich fanatický boj proti reformovaným církvím byl šokem. Přece jen tady už od Jagellonců panovala jakási náboženská tolerance, potvrzená i Rudolfem II. A najednou tahle vlna krutého primitivismu: kdo není s námi, ať táhne, nebo špatně dopadne!

Kněží v černých sutanách prováděli výslechy a prohledávali selská stavení jako policajti v seriálu Kriminálka: Las Vegas. Cílem bylo odhalit tajné vyznavače podobojí a najít jejich náboženskou literaturu. Zvlášť se přitom vyznamenal páter Koniáš, v našich dějinách už provždy ikona tmářství a zpátečnictví.

Dnes je tento „českých knih hubitel lítý“ v jezuitských textech roztomile hájen tím, že vlastně ničil především literární škvár a pornografii a že se o Čechy podobojí zasloužil tím, že jim zabavené knihy pečlivě zmapoval ve svém seznamu Libri prohibiti. Pak je samozřejmě spálil, nebo z nich aspoň vytrhal či začernil „závadné“ stránky (celkem tak „ošetřil“ na 30 000 knih). Zachoval se vždy jen jeden exemplář, který si jezuité ponechali, aby mohli studovat argumenty nepřátel.

Dr. Jekyll – Mr. Hyde

Nařčení z barbarství se ale brání – třeba poukazováním na obrazoborectví Fridricha Falckého, který skutečně ničil výzdobu chrámů víc než husité (nejvíc se vyřádil na pražském sv. Vítu). Je to ale argument?

Ignac-z-Loyoly.jpg
Ignác z Loyoly ve svém původním „šatě“ – vojenské zbroji.

Metody, jimiž jezuité přesvědčovali jino-křesťany k přestupu na katolickou víru, byly drsné – ostatně jsme v době, kdy hlavy českých pánů popravených na Staroměstském náměstí ještě visí v koších na Staroměstské věži Karlova mostu.

Kromě práce řekněme „drobné terénní“ se u nás jezuité pustili i do velkorysého vzdělávání celé nové generace šlechty v duchu svých idejí, snažili se získat vlivná místa zpovědníků klíčových postav ve státě, no prostě velmi chytře pracovali na ovládnutí co největší moci.

Pomáhalo jim v tom i umění. Právě jezuité k nám ve velkém uvedli nádherný barokní sloh, který české krajině sluší úplně nejvíc (určitá jeho část se dokonce přímo nazývá „jezuitské baroko“). To byl mocný trumf – uvážíme-li, že reformované církve naopak sázely na prostotu a jednoduchost.

Temno? Ne tak úplně

Starší české generace vidí jezuity jako postavy z Jiráskova Temna (ty mladší nikoli – Temno dosud nebylo přetvořeno v počítačovou hru). Jenomže oni jezuité nebyli jen fanatici talibanského rázu. Hlavně v dalších generacích mezi nimi vyrostla i řada skvělých osobností vědeckých.

U nás nezapomeňme na Bohuslava Balbína z Vorličné, ohnivého obránce českého jazyka a národa proti germanizaci (byť sám psal výhradně latinsky). Po boku malíře Karla Škréty Balbín bránil Prahu proti Švédům, přičemž byl vážně zraněn. Na vlastní žádost se stal „lidovým misionářem“ a učitelem na českém venkově, kde sbíral slovanské starožitnosti. Napsal několik knih o české historii. Pro přílišné vlastenectví byl ale nakonec svými představenými poslán zpět do „bezpečí“ kláštera. V jeho šlépějích pokračoval „modrý abbé“ Josef Dobrovský – jezuita, který založil českou slavistiku, i když sám v budoucnost češtiny nevěřil.

Lidovým misionářem byl i zřejmě největší český barokní básník – jezuita Bedřich Bridel. Jeho báseň Co Bůh? Člověk? zná u nás každý maturant, i když opravdu ji četl asi málokterý. Věděli jste ale, že Bridel také psal a sbíral koledy? Jemu vděčíme za Veselé vánoční hody; byť nevíme, zda je napsal sám, či jen zaznamenal.

Dalším velkým jménem z řad českých jezuitů je Jiří Camel – muž, který při misii na Filipínách popsal rostlinu, nazvanou po něm kamélie. No a ze současnosti nezapomeňme na nedávno zesnulého kardinála Tomáše Špidlíka, velkého znalce spirituality křesťanského Východu.

TO SLOVO JE POHANA?

Je zřejmě bez diskuse, že označení „jezuita“ v našich končinách není lichotkou. „Ten je chytrej, to je kus jezovity,“ pravil o ukradeném psovi už dobrý voják Švejk.

Za zmínku ale stojí, že slovo „jezuita“ mělo špatný zvuk ještě dřív, než bylo Tovaryšstvo Ježíšovo vůbec založeno. Sloužilo k označení „pokrytce, člověka s falešnou zbožností“. Což jistě nebyl případ jezuitů, kteří však starou urážku naplnili novým obsahem.

RÁJ NA KONCI SVĚTA

Po dobytí Nového světa to byli právě jezuité, kdo sem vyrazil šířit evangelium. Řád přitom využil faktu, že tu vlastně může budovat společnost „na zelené louce“. V Jižní Americe tak „po vzoru prvních křesťanských obcí“ vytvořil řadu osad (redukcí – Las Reducciones), ve kterých se v praxi uskutečnily mnohé myšlenky utopistů i komunistů.

Indiáni zde byli rovni svým „bílým otcům“, prakticky neexistovalo soukromé vlastnictví, vše bylo rozdělováno podle potřeb, kněží hovořili domorodými jazyky, respektovali indiánský životní styl, učili indiány číst a psát apod.

Na zhruba 150 let trvajícím velkém díle jihoamerických jezuitských misií, jehož sláva žije dodnes, se podílela i řada českých jezuitů. Jejich specialitou byla výuka indiánů ve hře na hudební nástroje: hrálo se tu dokonce i při práci na polích (o čemž se zachovala zmínka v dopise jezuity-misionáře Františka Boryně ze Lhoty). Jiný český jezuita – Samuel Fritz – zase pořídil první mapu Amazonky.

Tyto „rajské oázy, v nichž byl učiněn skok z doby kamenné do světa šťastného“ dobře prosperovaly, čímž rozčilovaly španělské a portugalské plantážníky-otrokáře v okolních oblastech. Boje mezi redukcemi a plantážníky, ničení osad i únosy indiánů byly téměř na denním pořádku. Nakonec i zákaz jezuitského řádu způsobil do značné míry tlak méně úspěšné konkurence.

„Redukce byly zlatou dobou Paraguaye,“ prohlásil prezident země Fernando Lugo. Na jezuitské osady se v Jižní Americe dodnes vzpomíná jako na „ztracený ráj“.

Vstanou noví misionáři?

Do Čech řád dorazil poprvé v roce 1555, aby byl „navěky vypovězen“ v roce 1619 a v podobě české provincie znovu zde ustaven v roce 1623. Věnoval se především vzdělávání vlivných a bohatých vrstev a boji proti reformaci.

A také misijní práci: z Čech odešlo do světa na 300 jezuitských misionářů, z nichž snad až desetina skončila mučednickou smrtí v Mikronésii, Jižní Americe, Číně a na dalších místech.

Hyperaktivní řád se postupem času stal trnem v oku mnoha evropských panovníků – proto byl v roce 1773 zrušen (tehdy měl v Čechách 1 125 členů). V roce 1814 byl ale znovu jako „druhé Tovaryšstvo“ obnoven a od těch časů trvá posud.

V současnosti má Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Iesu, odtud zkratka SI za jmény jeho členů) ve světě více než 20 000 členů. (Mimochodem Ignác z Loyoly kdysi odmítl založení ženské větve řádu. Podařilo by se ji prosadit dnešním feministkám?)

U nás žije několik desítek jezuitů v sedmi komunitách, pracují především jako učitelé, v médiích apod.

Mocnou vzpruhu řádu by měl nyní hrát fakt, že nový papež František je jeho členem. Je ale otázkou, do jaké míry se Františkovi podaří uvést do života jeho typicky jihoamerickou představu skromné, chudé, ale na každém kroku pomáhající církve.

Evropští preláti zdegenerovaní spoluprací s všemožnými režimy a zkorumpovaní limuzínami i paláci už se proti ní začali bouřit. Kdoví – možná bude novému papeži při prosazování jeho myšlenek věrné „jezuitské vojsko“ ještě moc užitečné…

Papez-Frantisek.jpg
Nejvýše postavený jezuita v církevní hierarchii – současný papež František.
Ivo Bartík
Wikimedia Commons
Téma: 
Historie
Jezuité
Číslo 3/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 11 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 254 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 55 Kč, předplatitelé 45 Kč
Roční předplatné 270 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: produkce@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz