Kasparek.jpg
Z šašků, kteří původně sloužili jen k pobavení vznešeného panstva, se vyvinuli klauni i kašpárci. Pestrý šat jim ale zůstal.

Královští šašci nebyli klauni ani kašpárci. Šlo o funkci – dnes by se řeklo – přímo ústavní!

Dějiny zvané velké nás informují o kdejaké maličkosti, spojené s hlavami pomazanými. Téměř nic se však z nich nedozvíme o věcech obyčejného života. Třeba o tom, jaké mělo české panstvo šašky a jak ho obveselovali. Zachovaly se pouze kusé zprávy – a legendy…

Záhady českých šašků

Šašci nepochybně byli už u dvorů posledních Přemyslovců. Tito vladaři ve všem všudy napodobovali německé vzory a Němci zas napodobovali Francouze. Právě Francie je přitom první země středověké Evropy, kde se šašci prokazatelně objevili (i když starověk je dobře znal také). Je tedy téměř jisté, že k nám v té době zábavné postavičky připutovaly spolu s minesengry, špičatými botami a dalšími rekvizitami „velkého světa“.

Hrabě z Údolí bláznů

Prvotní šašci by se nám nejspíš moc nelíbili. Šlo o pestrou směsici jakési lidské havěti, která by u dnešního publika budila víc soucit než smích. Panstvo se rádo smálo trpaslíkům, hluchoněmým, lidem nejrůzněji postiženým. Skvělé povyražení skýtalo i dráždění bláznů – ostatně šaškům se původně právě říkalo blázni. Doba byla drsná: vůbec nevadilo, když při takové „zábavě“ tekla krev a praskaly údy.

Teprve o hodně později se ustálila představa o šaškovi jako „moudrém bláznovi“, který má ve znaku sovu a zrcadlo. Je ovšem otázka, jestli se tato představa vůbec kdy naplnila. Anebo si ji pouze vytvořilo lidové podání, později mocně podepřené národním obrozením? Či si snad dovedete představit, že by dnešní vrcholní čeští politikové vedle sebe snesli moudrého blázna, jenž by pitvorně karikoval a komentoval jejich činy? Nehledě vůbec na to, že naši čelní představitelé zpravidla zvládnou být šašky i politiky v jedné osobě…

Ale vraťme se zpátky na český královský dvůr. Po nedoložených (možná kočovných) šašcích přemyslovských máme první zprávičku o těchto mužích na dvoře Karla IV. Otce vlasti prokázaně obveseloval jakýsi Dolcibene (italsky „Sladkodobrý“), zřejmě Vlach.

O dobovém smyslu pro humor svědčí dochovaná císařskou kanceláří vydaná listina, jíž Karel IV. šaškovi uděluje titul „hrabě z Údolí bláznů“ a daruje mu řadu fiktivních panství i hradů. Jména všech ale začínala buď na Narr- (jako Narrenberg – Hora bláznů), nebo na Affe- (Affenburg – Opičí hrad).

ŠAŠEK A BLÁZNICE BAVILI VELICE

■ Mít svého osobního blázna patřilo v nejlepší společnosti k dobrému tónu – asi tak jako dnes mít své soukromé letadlo (móda šašků skončila ale v 17. století). Proto si šaška vydržoval i Petr Vok z Rožmberka. Oblékal ho prý do kombinace bílé a červené barvy. Podle lidového podání se jmenoval Kvast a byl jakýmsi klonem Palečka.

■ Kvasta nijak doloženého nemáme – zato se zachovala zmínka, že fraucimor na zámku v Jindřichově Hradci měl svoji „bláznici“ Kateřinu! Bavila zde dámy, jež dělaly společnost vdově Anně Hradecké z Rožmberka.

■ V účtech Viléma z Rožmberka je zmínka o šatech pro „němého“. Zřejmě tím byl míněn šašek, který svého pána bavil pantomimou. Téhož Viléma prý rozveseloval i kněz Martin Kožka, velký milovník vína. Po nádvoří zámku jezdil na vozíku, taženém čtyřmi kozami. Když na kozy Vilém poštval psy, vytáhl Kožka živého zajíce – kterého měl pro ten účel připraveného pod kazajkou – a psi rázem dostali jiný cíl. To bylo veselo!

To se museli hosté při jakési dávno zapomenuté hostině nasmát, když písař slavnostně předčítal jmenovací dekret hraběte a šašek se přitom pyšně nakrucoval!

Jakými kousky ale šašek vlastně císaře bavil, to bohužel nevíme. Snad na způsob dnešních cirkusových klaunů („Pane číšaři, pane číšaři!“) ? Nebo zpěvem komických písní? Jen jeden zajímavý detail se ještě z té doby zachoval – když byl Karel IV. v Avignonu, jeho šašci papeže Urbana V. tak rozesmáli, že jim nechal vyplatit sto zlatých „na věno pro jejich dcery“. Zdá se tedy, že tihle šašci už nebyli žádní postižení chudáčci, ale lidé vedoucí normální život.

Někteří z nich se za své služby možná dočkali i šlechtického titulu – máme u nás několik rodů Šašků (třeba z Mezihoří, Václav Šašek z Bířkova zas proslul jako autor známého cestopisu, jenž v Jiráskově úpravě nese název Z Čech až na konec světa).

Zricena-hradu-Primdy.jpg
Zřícenina hradu Přimdy – kdysi léna kouzelníka Žita – na dobové rytině Franze Alexandera Hebera.

Konkurenta spolkl a vyzvrátil

Záhadnou a vlastně ne moc veselou postavou našich dějin je Žito – kouzelník Václava IV. Co je pravdy na legendách, podle nichž se král spolu se Žitem a s katem toulali mezi prostým lidem, po píjeli v hospodách a příležitostně „trestali nešlechetné“? Asi moc ne, něco takového není představitelné. Možné je ale všechno – nakonec ani o Žitovi nemáme žádné spolehlivé prameny a kdo ví, jak to s ním bylo. (Mimochodem jeho vrstevník Jan Hus ho prý nesnášel.)

Pokud ale Žito skutečně existoval – a nejde třeba jen o slepenec historek vážících se k několika postavám – musel to být především vynalézavý iluzionista.

Do dětských čítanek vstoupil jako veselý brach, kterého na vozíku táhne čtyřspřeží kohoutů. Ve skutečnosti prý byl ale velmi zlomyslný a chamtivý. Jeho žerty vždy byly na něčí úkor. Tu třeba způsobil, že konkurenčnímu šaškovi (u dvora bývalo šašků několik) při jídle narostla místo rukou kopyta, takže nemohl jíst a musel Žita prosit, ať mu vrátí ruce.

Historce o třiceti víších slámy, které Žito proměnil na vepře, draze prodal, ale chrochtáči se pak zase změnili ve slámu, chybí dobrá pointa. Kdyby Žito peníze dal chudým – což by jistě učinil bratr Paleček, který ale zas takhle nečaroval – bylo by vše v pořádku. Jenže on si peníze nechal. Čemuž se lidé drsní a škodolibí jistě velmi smáli.

Národovecké rysy má slavné Žitovo utkání s německými šašky-kouzelníky. Dva z nich vylákal, aby se podívali z okna na ulici, přičemž jim v té chvíli přičaroval mocné paroží, jehož vinou nemohli vrátit hlavy do místnosti. Hlavního německého šaška pak Žito do své „obrovsky roztažené huby strčil“ a spolkl – jen boty vyplivnuv – načež chlapíka vyzvracel do kádě s ledovou vodou. Středověké publikum i národní obrozenci se tím samozřejmě dost bavili (jaké kousky asi hodlá tropit samozvaný nástupce dávného mága – Žito 44?).

Krále prodal za Přimdu

Čeští literáti Žita předkládají jako veselou kopu, téměř obdobu Enšpígla či Nasreddina. Historikové se ale důvodně domnívají, že Žito byl hlavně špehem uherského krále Zikmunda na dvoře jeho nenáviděného bratra Václava IV.! To už končí veškerá legrace, za podobné kousky bývali provinilci rozčtvrceni.

Že na daném šprochu je pravdy víc než trochu, o tom svědčí nevyvratitelný fakt: jakmile se Zikmund stal českým králem, pan Jindřich Žito z Jivjan od něj dostal darem panství a hrad Přimdu. (Mimochodem sám Zikmund měl jako šaška jakéhosi Španěla jménem Bora. Ten se chlubil, že za své služby u tohoto Lucemburka dostal 100 000 zlatých – na tuto dobu obrovský majetek! Tedy jestli nežertoval…)

V každém případě se onen záhadný Žito na Přimdě objevil jako spadlý z nebe. Jivjany byly klášterní obec u Stříbra, žádní Žitové tam nikdy nesídlili. Zkrátka abrakadabra – kde se vzal, tu se vzal, je tu velmi bohatý pán.

Spolu se svými syny Lvíkem a Petrem Žito usilovně bojoval proti husitům, kteří ho na Přimdě neúspěšně obléhali. Na čas se ocitl v jejich zajetí, ale pak byl opět propuštěn. Což je poslední spolehlivá zpráva, kterou o rodu Žitů nalézáme. Vzápětí z kronik mizejí a nad jejich osudy se zavírají temné vody historie. Zůstala jediná, poslední pověst. Žito prý byl spolčen s ďáblem, který si odnesl jeho duši.

Jiri-z-Podebrad.jpg
Zatímco králi Jiřímu z Poděbrad se dostalo nejedné sochařské pocty, jeho „moudrý blázen“ Paleček se pomníku nedočkal.

Bratr-šašek, nebo bratr-rádce?

Čeká nás však nejskvělejší z šašků českých vladařů – bratr Jan Paleček. Postava prozářená mnoha ctnostmi, nicméně proto ne méně záhadná. Opět nevíme, odkud se pod reflektory velkých dějin objevil. Původně se psal podle vesnice Páleč jako Pálček. Byl snad příbuzný slavného kazatele Štěpána Pálče?

Ke dvoru Jiřího z Poděbrad byl prý povolán pro svoji moudrost a duchaplnost až v poměrně zralém věku. Podle všeho byl zeman a dostalo se mu slušného vzdělání. Jaký rozdíl oproti nešťastným skutečným bláznům, kteří ještě před pár lety bavili své pány kvílením a slintáním!

Několik indicií naznačuje, že Paleček byl význačným členem Jednoty bratrské a jeho pravé jméno znělo Klenovský. Nápadné bylo už to, že každému důsledně říkal bratře-sestro. Asi ne náhodou vyšly Palečkovy příběhy později jako příloha jednoho spisu Komenského…

U královského dvora měl bratr šašek podle této teorie působit jako „poradce na zapřenou“. On totiž král Jiří papeži slíbil, že bude potlačovat sekty ve své zemi, a čeští bratři byli právě jednou z nich. Tudíž veřejně se král s bratry stýkat nemohl – v soukromí ale ano; zřejmě sdílel mnohé jejich názory.

Pak by mělo logiku i občasné mizení bratra Palečka od královského dvora – pobýval u své rodiny, anebo jezdil studovat a radit se se staršími bratrské jednoty?

Podle historek, jež se o Palečkovi zachovaly, působil spíš jako svědomí královského dvora než jako jeho bavič. Sedával prý na královské radě a zaznamenával, jak který její člen mluví – zda ve prospěch lidu či proti němu. Včetně samotného krále! Na závěr rady pak údajně šašek Jiřímu sděloval „skóre“ a nabádal ho, co má činit. Je něco takového možné jinde než v lidové legendě?

SMRTÍCÍ LOĎ BLÁZNŮ

■ Skuteční blázni – tedy ti nezábavní – to měli ve středověku velmi těžké. Jejich duševní nemoc byla považována za boží trest, následek hříchu. Jejich léčení – pokud vůbec nějaké bylo – se rovnalo mučení: svazování do kozelce, ponořování do ledové vody, navrtávání lebky.

■ Ještě častěji ale byli prostě vyhnáni do lesa. V útlocitnějších končinách choromyslné zavírali do věží (Narrenturm), kde dostávali základní obživu a lidé se na ně chodili dívat jako do cirkusu. (Předvádění bláznů – latinsky demonstrare – je základem slova monstrum, zrůda.)

■ A když jednou za čas měšťané či panstvo nahlédli, že blázni už je nebaví a jejich chov je drahý, nahnali je do stodoly a zapálili ji. Anebo ve městech u velkých řek (Vídeň) blázny naložili na loď (Narrenschiff) a bez vesel i plachet ji pustili po proudu…

První vyprávění o Palečkovi se objevila už v 15. století, tiskem vyšly jeho příběhy poprvé v roce 1610. Čtou se tak trochu jako líčení životů světců. Bratr šašek učil bratra krále spravedlivě soudit, rozdával celé služné, jež od něj dostával (patnáct bílých grošů týdně), potřebným lidem dával své oblečení (rovněž erární) a organizoval pro ně pomoc.

Jednou prý přiběhl k arcibiskupovi Rokycanovi a volal: „Bratře, za Prahou v hnojišti leží Boží tělo!“ Kněz se hned vydal s nosítky a kleriky, aby zneuctěnou hostii zachránil. Jenže se ukázalo, že Paleček měl na mysli nemocného žebráka – i v něm prý je Kristus přítomen.

Při svých toulkách po zemi šašek u chudých lidí pracoval a k bohatým chodil na stravu (ti druzí z toho asi moc nadšení nebyli). Jsou o něm známy kratochvilné historky: třeba jak si na hostině s králem povídal s malými rybičkami, jež dostal spolu s chasou na talíř, že by se potřeboval setkat se staršími rybami, které toho víc pamatují. Král pochopil a poslal chase své vlastní – staré a velké – ryby.

Většina příběhů však má ráz moralizující. Šašek dokonce vytkl královně chození na náboženské poutě a poradil jí, ať raději něco konkrétního dělá pro chudé – třeba jim šije oblečení!

Nevíme, co je pravdy na Palečkových příbězích. Nevíme ani, kdy se narodil a kdy zemřel (traduje se jen, že jeho smrt přitížila králi Jiřímu, jenž záhy poté také odešel na věčnost).

Je ale jasné, že jde o nejmilejšího z šašků českých panovníků. Jeho historky se dodnes vyprávějí, byly přeloženy do řady jazyků a pro ruské čtenáře je ve své době upravil sám Lev Nikolajevič Tolstoj!

Ilustrace-Dalibora-Nesnidala-Kejklirstvi.jpg
Ilustrace Dalibora Nesnídala „Kejklířství“ z cyklu Orbis Pictus.
Jan Bartík
Dalibor Nesnídal
Wikimedia Commons
Téma: 
Historie
Záhady českých šašků
Číslo 5/2015
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 11 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 254 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 55 Kč, předplatitelé 45 Kč
Roční předplatné 270 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: produkce@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz