Velikášské plány Jana Antonína Bati nahrály tajné službě na smeč: zkazka o odsunu Čechoslováků do Patagonie je pořád živá.

Určitě ten příběh také znáte: odrodilý kapitalista J. A. Baťa nabídl Hitlerovi, že vystěhuje československé obyvatelstvo do liduprázdné Patagonie. Kdyby to byla pravda, šlo by o největší zradu v dějinách našeho národa!

Vydali jsme se však po stopách dokumentů, jež by to mohly dokázat, a brzy jsme narazili na mělčinu. Archivy skrývají štůsek zažloutlých papírů s pobuřujícími projekty – jež ovšem vypovídající osoby znaly jen z druhé ruky. Pravděpodobně jde o největší a nejúspěšnější legendu, kterou po válce vytvořily československé tajné služby!

Batagonie

Tady měl být domov můj?

Patagonia_Bata.jpg

Frajer obklopený rytíři

BUĎ PRÁCI ČEST!

Baťové proslavili hesla jako „Náš zákazník, náš pán“, „Čas je víc než peníze“. Na zdi kolem zlínské firmy měli i hesla „Buď práci čest!“ a „Líný v práci, pilný v prošení!“

 Velmi tvrdě ovšem potlačovali odborová hnutí. Ta se jim v USA pomstila tím, že firmu Baťa nařkla z využívání dětské práce.

 Patagonie má jméno od „patagónů“ – obrů, kteří ji podle představ španělských dobyvatelů obývali. Rozkládá se na ploše milion kilometrů čtverečních v nadmořských výškách od 200 do 1 500 metrů. Krajina je stejně proměnlivá jako počasí. A k tomu přes 50 činných sopek.

 Baťové pevně řídili životy svých dělníků. Určovali, kdo bude či nebude studovat, co se smí či nesmí dělat ve firemních domcích (zákaz chovu zvířat!), zajišťovali zdravotní péči, dělníci kupovali potraviny z jejich statků, zavedli firemní školky, pětidenní pracovní týden apod. Samozřejmostí byl zákaz tabáku a alkoholu ve firmě.

 Speciální komise chodily kontrolovat dělnické rodiny, zda správně používají své domky, nenechávají v nich přespávat někoho cizího a nepěstují zeleninu či nechovají králíky. Mimo práci je přece třeba odpočívat – sbírat nové síly!

 Jan Antonín Baťa je dodnes vnímán sporně – nedávno po něm například v jeho rodném Uherském Hradišti odmítli pojmenovat nový most přes řeku Moravu.

Na svoji krásnou zemi jsme právem citliví. Věděla to už česká šlechta ve 14. století, když chtěla diskreditovat krále Jana Lucemburského tvrzením, že zamýšlí České království vyměnit za jakési porýnské markrabství. Od té doby nikdo s tak strašlivým obviněním nepřišel – až nyní byla podobná myšlenka „přišita“ Baťovi.

Neměnila by se ovšem země, „jen“ obyvatelé. V éře stěhování národů (tedy před 1 500 lety) by to byla všední věc. V současné éře vlastenců a národovců něco nepředstavitelného. Představte si babičku z Moravy, jak se pokouší upéci frgál na ohni uprostřed patagonské pustiny pod ledovcem!

Jak vlastně došlo k tomu, že Jan Antonín Baťa (1898–1965) mohl být obviněn z tak divoké myšlenky? Souhrou historických okolností a velkorysých nápadů, jež byly vždy J. A. B. vlastní. Podle některých historiků pochází většina důležitých rozhodnutí, jež přispěla k rozmachu baťovského impéria, právě od J. A. B.

„Otec zakladatel“ Tomáš Baťa postavil pevné základy prosperující firmy, jeho nevlastní bratr Jan Antonín z ní však udělal důležitého globálního hráče. Když se po Tomášově tragické smrti v roce 1932 stal Jan Antonín majitelem firmy (v souladu s Tomášovou závětí vyplatil ostatní dědice částkou 50 milionů korun, přestože hodnota firmy činila miliardu), začala velkorysá „jízda“.

To J. A. B. zbudoval ve Zlíně kancelářský mrakodrap s pojízdnou kanceláří, ve své době nejvyšší budovu Evropy. To tento muž, jehož většina národa zná z karikatury v knize „Botostroj“ od T. Svatopluka, sem pozval architekta Le Corbusiera, aby pomohl s návrhem typického baťovského města, jež pak bude stavěno v desítkách cizích zemí. J. A. B. přišel s nápadem, jak obejít nepříjemná dovozní cla na obuv: jednoduše stavět továrny Baťa přímo v zahraničí. Napsal i vizionářskou knihu „Budujme stát pro 40 000 000 lidí“, ve které uvedl řadu později uskutečněných nápadů – kaskády přehrad, dálnice, panelová sídliště, elektrárny apod. Založil ve Zlíně výrobu letadel, hraček a pneumatik, zbudoval zde filmové ateliéry. Za jeho časů firma Baťa ovládala víc než polovinu světového obchodu s obuví!

Doboví kritici mu vyčítali, že na svém zámku v Napajedlích (současní Baťové ho chtějí restituovat) vítal hosty v doprovodu skupiny rytířů v brněních. Není to ale neškodná frajeřinka – ve srovnání s některými nápady našich dnešních boháčů?

Milion párů zmrazených v Norsku

V roce 1939 se za nejasných okolností J. A. B. setkal s druhým mužem třetí říše – Hermannem Goeringem. Jednali spolu o budoucnosti Baťových závodů v obsazených Sudetech a zřejmě i o vztahu firmy k nacistům vůbec. Tady měl padnout onen slavný návrh, že Baťa přestěhuje Čechoslováky do Patagonie! Informuje o tom alespoň Jan Duben (pseudonym důstojníka Rudolfa Nekoly) z Rio de Janeira v textu, jejž v roce 1944 otiskly krajanské Newyorské listy. Baťa podle Dubna předal Goeringovi podrobné memorandum, jež popisuje celou „akci Patagonie“ (viz rámeček Velkorysost německých vladařů).

Traduje se však také, že schůzka dopadla špatně. Baťa prý odmítl Goeringovy nabídky slovy: „Ekonomická spolupráce mezi Německem a Československem by byla jako manželství mezi dvěma muži – nikdy by nezplodila dítě.“

Každopádně výsledek jednání nenaznačuje, že by se Goering s J.A.B. na něčem shodli. Baťa totiž krátce po něm emigroval do USA. Ještě předtím formálně rozdělil své akcie mezi příbuzné tak, aby jich většina zůstala v protektorátu. Pokud by to neudělal, Němci by firmu Baťa zabavili. Ostatně už v té době Janu Antonínovi říkali „bílý Žid“.

Valašský podnikatel – který se kvůli odlišným názorům na obranu ČSR nesnášel s Edvardem Benešem – byl vždy velký vlastenec (také horlivý sokol). Ještě před válkou dal desítky milionů korun na obranu země; hlavně na výstavbu opevnění. V zahraničí pak stejně velkoryse podporoval exilovou vládu: předal jí miliony dolarů, část přímo do rukou Jana Masaryka.

Stejně mu však nikdo z Benešovy vlády nepomohl, když byla firma Baťa pro údajnou kolaboraci s Němci zařazena na spojeneckou černou listinu. Proč se tak stalo? Jedním z vysvětlení je zásilka milionu párů bot, již J. A. B. zmrazil v Norsku, aby nepadla do rukou Němců. Pak ji však odmítl zadarmo „prodat“ Britům, Němci přepadli Norsko a boty stejně byly jejich. Podle Britů to tak J. A. B. připravil. Podle Jana Antonína nikoli a za černou listinou stál konkurenční boj. Kdo má pravdu? Historikové se neshodnou.

Osidlovat! Jak to myslel?

Ale zpátky k Patagonii. Kolonizace obrovského území na jihu Argentiny a Chile by přesně zapadala do megalomanských plánů Jana Antonína. Psal o ní vlastně už v roce 1938 ve svém novinovém fejetonu „Osidlovat!“ Podle Bati by osidlování neobydlených úrodných oblastí vyřešilo územní spory, kvůli kterým se v přelidněných částech světa vedou války. Přímo zde odhadl, že převezení deseti milionů lidí do Jižní Ameriky by vyšlo asi na 140 miliard korun, pořízení základních existenčních prostředků pro ně pak zhruba také na stejnou částku.

NAPIŠTE NÁM!
Pro některé z příštích čísel CHYSTÁME ČLÁNEK O BAŤOVĚ ŠKOLE PRÁCE – v ní se vyučil Milouš Jakeš a sportovat v ní začal Emil Zátopek. Pokud jste vy nebo vaši rodiče absolventy této školy, pošlete nám prosím své vzpomínky na ni!

Tomáš Baťa junior ve své knize „Baťa – švec pro celý svět“ píše o „prapodivném záměru Jana Antonína“. Je to opět známá představa, že pokud Němci vyhrají válku, bude obyvatelstvo Československa přesunuto do Patagonie. Jiná varianta toho záměru ovšem praví, že Baťa chtěl odstěhovat pouze 350 000 našinců, kteří by tu zřídili československou kolonii.

J. A. Baťa prý svůj velký plán dále rozvíjel poté, co v roce 1941 i s rodinou přesídlil do Brazílie. V USA se mu přestalo dařit, umístění na černé listině a tvrdé útoky konkurentů (i odborářů) jeho pozici neúnosně zhoršily. Upřesněný plán už nepředpokládal co nejrychlejší převoz všech Čechoslováků – oceán mělo brázdit 500 velkých parníků tak dlouho, dokud by bylo zapotřebí.

V nové verzi měly napřed přijít tři miliony rolníků-pionýrů, po nich dělníci a teprve po tom „pracující inteligence“. Vše mělo zabrat 30 let. Opět ale jde o výpovědi z druhé ruky, žádný originální dokument k dispozici není.

Přesvědčili jsme se o tom v soudních archivech, uchovávajících listiny týkající se procesu s J. A. Baťou v roce 1947. Neobsahují jediný přímý důkaz – pouze ničím nepodložená vyprávění. Proto také soud v tomto bodu Baťu zprostil obžaloby. (I když jinak ho celkově odsoudil k 15 letům těžkého žaláře a propadnutí majetku – ale to už je jiný příběh. Nepomohly ani důkazy o pomoci exilové vládě a desítky židovských rodin, jimž J. A. B. umožnil útěk do zahraničí…)

J. A. B. – otec zakladatel

Přesídlování obyvatelstva jako by se Janu Antonínovi stalo osudem. Po odchodu z USA v Brazílii nakoupil obrovské pozemky, na nichž choval miliony kusů dobytka a jeho kůže zpracovával. Naplánoval postavit zde 13 (!) nových měst. Čtyři z nich skutečně postavil – Batatubu, Batayporu, Bataguassu, Mariapolis – a zabydlel je desítkami tisíc lidí, které posbíral po celém kontinentu. Do velké části země přinesl blahobyt a prosperitu.

V roce 1957 za to všechno Brazilci Jana Antonína Baťu navrhli na Nobelovu cenu za mír. On kandidaturu ze skromnosti nepřijal; postoupil ji brazilskému příteli – tamnímu prezidentovi.

V kolonizaci a osídlování dalších končin J. A. B. nakonec zabránila jen smrt. Její vinou se asi nikdy přesně nedozvíme, zda tento geniální podnikatel jenom laškoval s myšlenkou československé kolonizace Patagonie, anebo opravdu uvažoval o poválečné záchraně Čechoslováků přestěhováním do těchto končin. Přepadl ho záchvat hrůzy před zničením národa či jeho odsunem na Sibiř? Anebo je opravdu 90 % „akce Patagonie“ vymyšleno tajnými agenty, kteří na J. A. B. potřebovali nalít co nejvíc špíny?

VELKORYSOST NĚMECKÝCH VLADAŘŮ

Archivy skrývají několik desítek stránek – údajný opis plánu, který J. A. Baťa dopracoval v Brazílii. Zde pár ukázek z něj:

 Náš desetimilionový národ nemůže obstát v klidu a míru uprostřed národa stomilionového.

 Svět spěje k novému pořádku, k novému uspořádání světového prostoru. Vždycky ve velkých dobách dějin za takových okolností docházelo ke stěhování národů. I v případě českého národa k němu dojde. Máme možnost buďto čekat na stěhování nucené, nebo se stěhovat dobrovolně. Dnes je ještě možno skoro si i vybrat mezi zeměmi světa, dosud prázdnými, tu nejlepší.

 Mluvil jsem s vůdci německého národa. Domluvili jsme se, že zásadně Říše učiní vše, aby napomohla přestěhování českého národa do nové země a zajistila Čechům v nové zemi naprostou suverenitu. Považuji to za jedinečnou příležitost, kdy Čechové a český národ může mít prospěch z velkorysosti německých vladařů.

 Úřady německé Říše projevily také ochotu amnestovat všechny, kdož v poslední válce stáli v řadách Říši nepřátelských. Povolí jim půlroční pobyt, aby si mohli vyřídit záležitosti, pokud se odstěhují do nové země první. Toto se týká také legionářů a lidí z diplomatické služby.

 Odcházející Češi zde – podle dokumentu – měli vše prodat a zařídit se nově v Patagonii. Poslední lidé by měli odcestovat v roce 1970. Starým lidem by bylo dovoleno zůstat zde až do své smrti – nejdéle však do roku 1980.

 Kromě československého národa měli Evropu opustit také Maďaři, Rumuni a Turkové.

 V korespondenci k této věci J. A. Baťa prohlašuje Německo za „neodvolatelně rozhodující mocnost světa“ a český lid za „bolák na německém těle“.

Zdalipak se někdy dozvíme, kdo opravdu sepsal všechny tyhle hrozné věci?

Ivo Bartík
Wikimedia Commons
Téma: 
Historie
Batagonie
Číslo 5/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 11 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 254 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 55 Kč, předplatitelé 45 Kč
Roční předplatné 270 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: produkce@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz