Karel-IV.jpg

Žijte jako císař!

Český lékař napsal Karlu IV. návod, jak žít zdravě a dopracovat se kýženého potomka.

Dnes jsou knihkupectví plná spisů o zdravém životním stylu. Ve středověku nic takového nebylo. Ani zdravý rozum (= souhrn životních zkušeností řady generací) tehdy ještě nebyl tak zdravý jako dnes. Lidé věřili, že při kýchnutí jim může jejich nesmrtelná duše vylétnout nosem z hlavy! Co měl dělat moudrý Otec vlasti, když potřeboval dobrou radu, jak zdravě žít? Obrátil se na proslulého lékaře své doby – Mistra Havla ze Strahova.

Někdy před rokem 1360 (podle jiné teorie už v roce 1350) zřejmě na slavného panovníka dolehla krize středního věku. Více než čtyřicetiletý Karel IV. měl v té době za sebou bouřlivý život: nevyhnuly se mu choroby a vážná zranění ze soubojů i bitev (a kdoví – možná i přechodil pokusy o otravu jedem?). Určitě už v té době také pocítil následky nestřídmého požitkářství – zamlada byl totiž proslulý „pařmen“ a playboy.

Neškodnou novou vášeň – sbírání svatých ostatků – si Otec vlasti našel snadno, s tím nebyl problém. Jak ale napravit pochroumané zdraví? A hlavně – jak vzkvétající říši pořídit stále chybějícího dědice?

Proč Nové Město není v Bubenči

Historikové soudí, že se tehdy vladař obrátil o radu ke známému astronomovi, astrologovi, lékaři a profesorovi pražské univerzity Mistru Havlovi ze Strahova. Ten pro císaře sepsal Regimen Sanitatis – Pravidla zdravého života. Není pravděpodobné, že by se do takového díla pustil z vlastního rozhodnutí, téměř jistě k tomu byl vyzván.

Havel má jeden primát – je to první český lékař, jehož známe jménem. O moc víc než to jméno ale o něm nevíme. Podle všeho studoval ve Francii a v Itálii.

Pražský Strahov mu nepatřil – měl tam jen malou vinici. Podle ní se psal spíš z nouze než ze zpupnosti. Potřeboval se prostě nějakým přídomkem odlišit od jiných Havlů (latinsky Gallů), jichž tehdy bylo hodně.

U Karla IV. měl však tento Havel velké slovo. Údajně to byly právě jeho astrologické argumenty, které císaře přiměly založit pražské Nové Město na jeho současném místě. Podle původního Karlova rozhodnutí totiž mělo být na území dnešní Bubenče!

Svému vladaři Havel už jednou sepsal cenné rady: to když ho v roce 1348 varoval před morovou epidemií. Jeho soubor rad – stručně shrnuto Dodržuj hygienu! a Uteč na zdravý venkov! – se stal evropským „bestsellerem“; byl dokonce přeložen do několika jazyků (což se v čase univerzální vlády latiny moc nedělalo).

Ach, ta vzácná zdrženlivost…

Celestial-influences.jpg

Ve středověku byla dobrá rada týkající se zdraví vzácná. Hlavně pro chudší vrstvy, mezi kterými pořád přežívaly z dnešního hlediska šílené druhy „léčby“.

Například v Malé Asii se za univerzální všelék považoval olej, v němž byla naložena těla místních světců. Ta odpočívala v kamenných sarkofázích, jež měly ve spodní části jakýsi „výčepní otvor“. Tím se „lék“ upouštěl – otvorem v horní části se pak doléval čerstvý olej.

Ve Francii zas dožívala představa, podle níž bylo všelékem vše, čeho se dotkl „Bohem pomazaný král“. Což se vztahovalo dokonce i na exkrementy – ve své době je nemocní vyvažovali zlatem.

Mezi lidmi vzdělanými se ovšem pořád udržovalo povědomí o poznatcích antické a arabské medicíny: v opisech stále kolovala díla Galéna, Hippokrata, Avicenny. K oněm vzdělancům patřil i Mistr Havel ze Strahova, který byl zjevně nadán moudrostí a realistickým pohledem na svět.

Také pak upřímností a odvahou. Dovolil si totiž k císaři věc téměř nemyslitelnou – pokáral ho za jeho způsob života! Ve svém regimenu otevřeně píše: „Říkám Vaší Milosti: Zcela by Vám stačilo, kdybyste se umírnil v jídle a především v pití.“ Zlatá slova!

Dnes by si je mohla zvolit za své „životní krédo“ většina obyvatel Západu – od hamburgerově-whiskových Američanů až po bůčkově-pivní Čechy. Stejně jako další původně antickou moudrost: „Jednodušší a účinnější než všechny léky je zdrženlivost.“

Salamounek-na-papire.jpg

Mléko a ryba = lepra

Co tedy vlastně učený profesor radil svému vladaři? Věci dost jednoduché a známé – ani dnes se jimi však neřídíme. Ke své škodě.

Tak třeba o množství jídla Havel praví, že má být přiměřené. Že je to samozřejmost? A kdo z nás ji trvale dodržuje? „Překročí-li strava míru, stává se příčinou hniloby a ucpávání těla,“ straší středověký učenec.

Jak poznáme, kolik je pro nás přiměřená dávka stravy? Když se po jejím požití nemění „ani dech, ani pulz“ a člověk nepociťuje „ani nadýmání, ani křeče, ani slabost“. Pokud se náhodou zásada přiměřenosti poruší, má se napravit opakem požitého pokrmu – například přemíru kyselých jídel vyrovnat „medem a starým sladkým vínem“.

K jídlu Mistr zejména doporučuje maso jehněčí, kůzlečí, telecí a suchozemských pernatých živočichů, vajíčka naměkko, pšeničný chléb, víno „vonné“ a „přiměřené množství pramenité vody, která teče k východu a slunce jí prozařuje ústí pramene“.

Zajímavé je ráno à la Havel. Člověk má především „usilovat o vypuzení přebytečných látek“, pak si vykartáčovat vlasy a promasírovat celé tělo, omýt se chladnou vodou v létě a teplou v zimě, poté vyčistit zuby citronovou kůrou.

Uteč na ZDRAVÝ VENKOV!

Vzápětí přijdou na řadu modlitby a cvičení „na místě s dobrým povětřím“. Teprve pak je čas snídaně – ale jen „když tělo začne mít hlad, ne dřív, ne později“. Nemáme ale jíst hned při prvním pocitu hladu, nýbrž až když „přijde hlad opravdový“. A jíst se nesmí dosyta – naopak je třeba přestat, dokud má člověk ještě chuť!

Důtklivě Havel doporučuje nepožívat „u jednoho stolu“ zároveň mléko a víno nebo mléko a ryby. Prý by to vedlo k lepře. A po jídle nechť přijde odpočinek, mírná procházka nebo i šlofík – podle nátury.

Koupat se má člověk nalačno a pobývat jen v „čistém povětří“; Havel kvůli tomu varuje před velkými městy nad stojatými řekami (Řím) a doporučuje buď přestěhování na venkov (nejlépe do hor), či aspoň hojné používání vějíře s přivěšenými vonnými prostředky. Důležité je i zachování dobré mysli: středověk také věděl, že je to půl zdraví.

Raději špatný známý než dobrý neznámý?

Trochu nejasné je to s počtem jídel denně. V jednom případě Mistr nabádá, aby člověk vždy jeden den jedl jednou a druhý den dvakrát. Na dalším místě ale připouští, že každý může mít jiné zvyky a potřeby; pro někoho může být normální jíst třeba pětkrát denně, a to i věci, jež učence nenadchly – třeba maso starých zvířat (včetně masa liščího!) nebo houby, fazole či nám už známou leprotvornou kombinaci mléko + ryba. (Co by asi Havel řekl dnešním rybám ve smetanové omáčce?)

Tady Mistr cituje Avicennu, podle nějž je „špatný obvyklý pokrm lepší než dobrý neobvyklý“. Dále však tento těžko obhajitelný názor Havel koriguje s tím, že je přece jen lepší špatné zvyky postupně opouštět: ať už se týkají čehokoli. Například i nedostatku či přemíry spánku, cvičení a práce tělesné i duševní.

„Více ZABÍJÍ HOSTINA než meč…“

Regimen pokračuje doporučeními stran ročních období. V zimě se má podávat těžší jídlo, ve větším množství a najednou. V létě naopak lehčí pokrmy v menších porcích. Jídlo je třeba rovněž přizpůsobit věku strávníka.

Upřímný Havel dále panovníkovi radí, aby se „nadbytečně nepřeplňoval jídlem ani pitím“, chodil časně spát a dlouho nebděl, dostatečně se pohyboval a vyhýbal se neblahým duševním pohnutím. Připojuje i obšírný výčet doporučených pokrmů – kupodivu přitom varuje před vodními ptáky, jako jsou husy a kachny. Proč, to neříká.

Že jde vesměs o samé banality? Ano – ale dodržujete je? Pokud ano, můžete si blahopřát a stejně jako slavný císař se těšit na dlouhý šťastný život. Ten byl navíc v případě Karla IV. korunován i vytouženými potomky. Václav IV. se narodil v roce 1361 – tedy několik let poté, co si jeho otec osvojil svůj Regimen Sanitatis.

Škoda jen, že sám Václav IV. – který dostal velmi podobný regimen od Albíka z Uničova – pravidla nedodržoval a svůj život ukrátil nezřízeným pitím alkoholu…

SMARAGD:
A HADŮM TEČOU OČI Z HLAVY

Smaragd-2860-carat-Columbie.jpg

Jenom s velikým štěstím – či jak se tehdy věřilo na základě boží prozřetelnosti – unikl Karel IV. smrti jedem během svého tažení po Itálii. Traviči tehdy byli všudypřítomní, jejich nástrahy poškodily i zdraví Václava IV. (přežil otravu, ale zůstal mu po ní doživotní pocit suchosti v hrdle, který léčil vínem) a jeho bratra Zikmunda. Klasickou první pomocí při příznacích otravy bylo pověsit postiženého za nohy a doufat, že z něj vše nedobré vyjde ústy i dalšími tělesnými otvory.

 Existovaly však i preventivní metody, jak se jedům bránit. Od starověku byla známa směs ořechů (vlašských či lískových), zelených fíků a routy. Kuličky této směsi měly být požívány před jídlem, sloužily jako protijed jak proti uměle připraveným jedům, tak i proti jedům hadím.

 Slavným léčivem užívaným rovněž od antiky byl thériak (z toho slova vznikl český dryák). Existovala řada druhů thériaků – proti jedům byl určen ten „z červené hlinky“. Malé kousky z něj se měly jíst preventivně, velké kusy v případě akutní otravy. Tento prostředek opravdu mohl mít pozitivní účinek: hlinka totiž jednak vyvolávala dávení, jednak na sebe vázala obsah zažívacího traktu.

 Oba jmenované prostředky byly celkem levné, řeklo by se lidové. Jenom skuteční boháči si však mohli dovolit bezoárový kámen. Ten měl úspěšně neutralizovat všechny známé jedy (také u nás rostoucí oměj šalamounek – pro člověka je smrtelně jedovatý i med z jeho květů). Slovo bezoár pochází z perštiny, v níž znamená „proti jedu“. Jeho báječné účinky jsou jen pověrou – bezoár vzniká z nestrávených zbytků potravy, jež se hromadí v žaludku různých živočichů (třeba kozy bezoárové), a jeho používání nemá žádný efekt. Po tisíciletí se však pojídal jako zaručený prostředek proti otravám, nebo se jeho dotykem prověřovaly a neutralizovaly potraviny. Císař Rudolf II. měl z bezoárového kamene pohár – pil výhradně jen z něj. Dnes se bezoárový prášek používá už jen v čínské medicíně.

 Stejné účinky jako bezoár má mít i smaragd. Ba ještě lepší – už od starověku se třeba traduje hororová legenda, že když se jedovatý had podívá na smaragd, „oči mu vytečou z hlavy“. U lidí se proti otravě používal různě: položený na břicho, vložený do úst anebo po roztlučení na prášek vypitý ve víně. Bohatí lidé přivazovali smaragdy k nožičkám svých novorozených dětí – tak je chránili proti padoucnici i dalším nemocím.

 Žádná ochrana ale nebyla proti krásným jedovatým mladým dívkám. Těm byly od dětství podávány různé jedy, napřed v nepatrném a pak ve stále větším množství. Nakonec se z nich staly chodící otravné prostředky, jimž už žádný jed neublížil. Vrahům pak stačilo podstrčit takovou dívku nepříteli do lože. Otrávila ho už samotnou svojí blízkostí, případně mohla spolu se svou obětí požít něco jedovatého, co jí neublížilo.

Ivo Bartík
Wikimedia Commons
Téma: 
Historie
Žijte jako císař!
Číslo 5/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 11 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 254 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 55 Kč, předplatitelé 45 Kč
Roční předplatné 270 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2019

1/2019 vychází 7. února
2/2019 vychází 4. dubna
3/2019 vychází 6. června
4/2019 vychází 1. srpna
5/2019 vychází 3. října
6/2019 vychází 5. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: produkce@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz