Havran je od dávných dob považován za symbol smůly, zkázy, blížící se zimy a bídy. Právě tak byl zpodobňován v dobové literatuře a malířství. V pohádkách často vysedával kouzelníkům na rameni. Podle pověr dokáže výrazným krákáním předpovědět smrt, v lepším případě déšť. Zato pro americké indiány byl havran symbolem rovnováhy v přírodě, pomáhal udržovat svět v harmonii. I v jejich mytologii byl spojen se smrtí, zde ovšem pomáhal mrtvým duším.

Elegán

se špatnou pověstí

Havrani-1.jpg
Havran.jpg

Právě touto dobou můžeme při procházkách třeba v okolí Labe nebo na periferiích i v centrech měst sledovat černé ptáky, typické obyvatele kulturní krajiny. Pokud je neuvidíme, určitě je zaznamenají uši – ozývají se hlasitým krákáním. Jsou to havrani.

Havran NENÍ MANŽEL OD VRÁNY!

Většina těch černých křiklounů, kteří nyní zpestřují ztichlou zimní přírodu, jsou havrani polní. Někteří lidé jim ovšem říkají vrány. Takže, aby bylo jasno – havran polní není samec od vrány! Nejlépe jej poznáme podle siluety – má na bocích takzvané „kalhotky“, nad běháky odstávající peří. Ty vrána ani další krkavcovití ptáci „nenosí“. Zobák má havran šedohnědě zabarvený, silný, dlouhý a rovný, jeho kořen je neopeřený a dospělí ptáci jej mají světlý a nápadně olysalý. Charakteristickým rysem je i černé peří, které má v jasném světle lesklé, kovově modré zabarvení.

HAVRAN POLNÍ

Corvus frugilegus

Dorůstá průměrně 46 cm.

 Hmotnost kolísá mezi 200 až 620 gramy.

 Rozpětí křídel se pohybuje v rozmezí 80 až 94 cm.

 V přírodě se dožívá přibližně 15 let, rekordman v zajetí to dotáhl na 22 let.

 Jsou to velmi bystří ptáci, jejich inteligenci mohou údajně konkurovat pouze lidoopi a některé druhy opic.

 Je rozšířen s výjimkou Islandu a severu Skandinávie po celé Evropě, ale jeho hnízdění u nás není častým jevem.

Sídliště ve větvích

Havrani se na našem území místy vyskytují po celý rok, ale největší množství jich je v zimě, kdy se sem stahují ze severovýchodní a východní Evropy. Podle údajů ornitologů u nás každoročně přezimují dva až čtyři miliony těchto černých elegánů. Zdržují se na krajích lesů i v městských parcích. Hnízdiště mají zejména jen v nížinách u řek – v Polabské nížině v rozmezí od dolního Ohře až po Pardubice. Nejstarší havraní kolonie jsou v Pátku nad Ohří a ve veltruském parku severně od Prahy. V poslední době se havrani nastěhovali také do středu blízkých Kralup nad Vltavou.

Naši havrani polní odlétají asi v polovině října do zimovišť v západní Evropě, nejvíce do jižní Francie i Španělska a místo nich tou dobou přilétají havrani ze severovýchodu – Polska, Ruska, Běloruska a někdy až od Uralu. Do svých starých hnízdních kolonií se ti „naši“ vracejí zhruba v polovině března. Po příletu se hned věnují opravě hnízd nebo budují nová. Nepřehlédnutelné rozměrné a „rozcuchané“ příbytky z větviček splétané na vrcholech stromů nakonec vyplní suchou trávou a listím. V nouzi o stavební materiál jej klidně kradou nepřítomným sousedům. Přes velký počet hnízd si každý pár udržuje okolo toho svého nedotknutelné teritorium, které chrání zuřivým krákáním.

Havrani-Savrasov.jpg
Bez havranů by se neobešel ani typický obrázek ruské zimy. Malíř Savrasov to potvrzuje.

Nekompromisní všežravci

V dubnu nebo v květnu samička do hnízda naklade 3 až 5 nazelenalých či zelenošedých tmavohnědě kropenatých vajec. Zahřívá je 16 až 18 dnů sama, „otec“ ji zásobuje potravou. O mláďata se vzorně starají oba rodiče a krmí je rostlinnou i živočišnou stravou, kterou přinášejí z polí a luk. To trvá něco přes měsíc, než je mládež opeřena a připravena k opuštění hnízda. Ne všechna mláďata se prvního letu dožijí. Obzvlášť v početných koloniích, kde bývá rvačka o potravu, ta nejslabší obvykle uhynou.

Za soumraku se havraní hejna pospojují, temně si zakrákají a zamíří na stromy ke spánku, krákání ale neutichá celou noc. Za potravou se vydávají za rozbřesku. Jsou všežravci, obracejí hroudy hlíny a vyhledávají pod nimi hmyz, larvy i žížaly, občas uloví drobné rybky, plazy i drobné savce, ale upřednostňují zrní, semena, bobule a ovoce. Výjimečně se pustí do vajíček i holátek v hnízdech jiných opeřenců. Skladbu jejich potravy samozřejmě ovlivňuje roční období. V zimě poletují po skládkách a dobroty hledají i u popelnic.

HAVRAN JE TAKÉ:
tmavý vyškovský ležák, skautský oddíl, restaurace, hudební klub, nakladatelství, lidový název pro železný rakousko-uherský 20haléř (rychle černal), nejvyšší vrchol střední části Českého lesa. I pracovníkům pohřební služby se lidově říká havrani…

Havrani byli v dřívějších staletích pronásledováni a hubeni, protože se lidé domnívali, že způsobují škody na obilných polích. Pole hejna havranů navštěvují stále, protože obilí jim chutná. Na druhé straně sezobávají také množství škodlivého hmyzu, a tak škody přibližně vyrovnávají.

Havrani bývali považováni za zlé znamení. Ty časy už jsou ale pryč. Buďme rádi, že nám ti společenští, elegantní a chytří černí ptáci dělají společnost. Doufejme, že i v budoucnu od nás budou odlétat a zase se vracet. To by bylo naopak znamení dobré. 

Havrani-3.jpg
Havrani jsou velmi společenští ptáci, i v období, kdy nehnízdí, přespávají jejich hejna na společných nocovištích. Zajímavé je, že havraní hejna nejsou homogenní, vyskytují se v nich také kavky.
Ivo Podskalský
Tomáš Hájek
Wikimedia Commons
Téma: 
Příroda
Elegán se špatnou pověstí
Číslo 1/2012
||

Informace pro předplatitele

MZ-Predplatne.jpg

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2017

1/2017 vychází 2. února
2/2017 vychází 6. dubna
3/2017 vychází 1. června
4/2017 vychází 3. srpna
5/2017 vychází 5. října
6/2017 vychází 7. prosince

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2016

1/2016 vychází 4. února
2/2016 vychází 7. dubna
3/2016 vychází 2. června
4/2016 vychází 4. srpna
5/2016 vychází 6. října
6/2015 vychází 1. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz
 

AKTUALITY
A

3. 10. 2017

Od pátku 20. 10. do soboty 11. 11. 2017 v prostorách Moravské zemské knihovny v Brně.

Kniha-Praha_souhrn.jpg

3. 10. 2017

Martinsky-hody-v-Kyjove_souhrn.jpg

Stránky