
Dřevěná rozhledna nedaleko Březové nad Svitavou nese jméno Járy Cimrmana. Sešli se zde tak dva géniové. Geniální český vynálezce, umělec, pedagog a daltonista a genius loci – duch místa. Duch kraje, který propojil dvě z našich historických zemí – Čechy a Moravu…
Českomoravské pomezí
Vsadím předplatné našeho časopisu, že většina obyvatel Žatce, Fulneku nebo třeba Žižkova nebude vědět, kam že je to tentokrát zvu. Do Českomoravského pomezí? To neznám, řeknou si. A to je přesně ten důvod, proč tohle romantické zákoutí naší země, ležící stranou vyhlášených destinací, navštívit. A nejen pro Žatečany, Fulnečany nebo obyvatele pražského Žižkova, pochopitelně.

Českomoravské pomezí totiž nabízí všechny „vymoženosti“ současné návštěvnické poptávky: mimořádné památky, vybavení pro aktivní dovolenou, komfort pro celé rodiny, přitom v prostředí, kde turista není lovnou zvěří, ale součástí přátelské a otevřené atmosféry. Jsme stranou velkých měst, shonu, přecpaných parkovišť a davů s mobily na tyčích. Jsme „doma“, milí Češi i Moravané.
Mozaiku Českomoravského pomezí tvoří pestré kamínky památek, výletních míst, přírodních krás a volnočasových atrakcí pěti měst a jejich okolí: Vysokého Mýta (začínáme na západě regionu), Litomyšle, Poličky, Svitav a Moravské Třebové. V současnosti spadá oblast administrativně do Pardubického kraje, minulost ji ovšem krájela podle svých pravidel. Nároky si dělala Vysočina i kraj Olomoucký. Po podepsání Mnichovské dohody se část území stala dokonce plnohodnotnou součástí Německé říše. Svitavy a Moravská Třebová totiž patřily do největšího německého jazykového ostrova – oblast ve vnitrozemí, která byla osídlena převážně německým obyvatelstvem. A to již od 13. století. A stejně jako v příhraničních oblastech republiky až do roku 1945.
– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 4. 8. 2016, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)
Příloha vznikla ve spolupráci s turistickou oblastí Českomoravské pomezí, zastoupenou Ing. Jiřím Zámečníkem. Fotografie archiv Českomoravského pomezí a Pavel Radosta.

Číslo 4/2016