Karlovy-Vary

Moje (a) Karlovy Vary

Karlovy-Vary
Pohled na centrum Karlových Varů z vyhlídky Jelení skok.

Přijížděl jsem do Karlových Varů jako pravý opak lázeňského šviháka, s mnoha předsudky a neblahým očekáváním, že rusky mluvící město, jeho „kolonádní“ tempo, přeslazený likér nebo marnivý filmový festival nebude nic pro mě. Nebylo. Ale nechci městu křivdit a pokusím se vám ho přiblížit co možná nejobjektivněji.

Historie

Tu má nejznámější české lázeňské město skutečně bohatou. Už jménem je spojeno s nedávným vítězem klání o největšího Čecha – Karlem IV. Král český a císař římský zde, podle nepodložených pověstí, při lovu narazil na horký pramen. A Karlovy Vary byly na světě. Ve skutečnosti byla oblast a vřídelní přírodní zdroje využívány dávno před Karlem IV. Ovšem trochu jinak než „po Karlovi“. Vřídla nesloužila místním k pitným kúrám nebo převalování v teplé lázni, ale k mnohem praktičtějším účelům. Usazeniny mineralizovaných hornin – vřídlovce bohaté na vápník používali jako stavební materiál od vrcholného středověku.

Karlovy-Vary
Proč dohlíží na Karlovy Vary kamzík – zvíře, které je v západních Čechách vzácnější než žirafa Rothschildova? Údajně jde o posměch zadavatele sochy barona Lützowa legendě o objevení pramenů Karlem IV. při lovu na jelena.

Marx, Engels, Beatles…

Lázeňská historie města se ovšem začíná psát ve své dnešní podobě až od 18. století. To do Karlových Varů zavítal car Petr Veliký a jeho příkladu následovala nejvyšší šlechta, státníci, umělci, revolucionáři a vůbec celebrity z celého světa. Teplou vodu tady usrkávali také Marie Terezie, perský šáh, proutník Casanova nebo Gagarin, Chopin, Beethoven, Paganini, Mozart, Schiller, Hitler, Tolstoj. Karlovy Vary si zamiloval německý básník a vědec Johann Wolfgang Goethe. Ve městě a jeho okolí strávil celkem tři roky, nejen léčením a relaxací, ale i literární prací a přírodovědným bádáním. Goethe se zamiloval nejen do Karlových Varů, ale i do nezletilé Ulriky von Levetzow. Ta čtyřiasedmdesátiletého básníka odmítla a Goethe na Kalovy Vary zanevřel a už se zde více neukázal. Čertví proč se však Ulrike nikdy nevdala…

Karlovy Vary lákaly i naše prezidenty. Tomu prvnímu vystavělo město po sametové revoluci pomník, zadělalo si tím však na trochu pikantní problém. Z některých úhlů připomíná Masarykova socha spíše Lenina. Pro většinu ruských návštěvníků pak zřejmě ze všech úhlů. Radní se proto rozhodli vybavit bronzovou postavu cedulkou se jménem správné osoby. Pokud bude nápis jen v latince, mám obavu, že Rusům stejně bude divné, jak že to Češi píšou „Vladimír Iljič“. To jiná socha už revolučního ducha nijak nezastírá. Pro mnohé bude možná malým šokem velký pomník Karla Marxe v parku na konci ulice Petra Velikého. V tomto směru jsou Karlovy Vary tak trochu směsicí „Marx, Engels, Beatles…“. Sochy a pomníky se tady stavěly jak na běžícím pásu. Je ale pravda, že takovou koncentrací slavných osob jako Karlovy Vary se u nás nemůže pochlubit žádné jiné město.

V poslední době se o pravidelný přísun celebrit do Karlových Varů stará Mezinárodní filmový festival. Mediální obraz ukazuje festival spíše jako slet podnikatelské, politické a umělecké smetánky podávané s příchutí opileckých skandálků celebrit a zdobené třešničkami na dortu v podobě modelingových postaviček. Naštěstí se zde chodí i na filmy a město alespoň na pár dní zaplní mladí čeští návštěvníci.

Na dobové pohlednici ochutnává lázeňská společnost nově otevřený pramen.

Jak se stavělo za císaře pána

Vraťme se ale ještě na chvíli do historie. Lázeňský a s ním stavební rozvoj v 18. a 19. století přinesl městu řadu zajímavých a historicky cenných staveb. Začněme symboly Varů – kolonádami. Zajímavou historii má například Sadová kolonáda. Stavební firma ji postavila ze „zbytků“ rozpočtu na jinou městskou zakázku. Umíte si představit, že by dnes stavební firma postavila dobrovolně z toho, co jí zbylo z předražené dálnice, třeba rozhlednu? Sadová kolonáda je zajímavá i z jiného důvodu. Při její rekonstrukci v roce 2002 byly odlity litinové sloupy ve stejné slévárně v Blansku, ze které pocházely v době výstavby kolonády na konci devatenáctého století. Formy na sloupy, části zábradlí a další prvky uchovávají v blanenské slévárně déle než 120 let!

Přes blízkost vnější podoby kolonád je každá postavena v jiném slohu i jiným materiálem. Tak například základním materiálem Tržní kolonády bylo dřevo a zastřešení Karlova a Tržního pramene, které kryje, mělo sloužit pouze provizorně. Vydrželo však sto let a po rekonstrukci slouží i nadále. Nejznámější a nejdelší kolonádu, Mlýnskou, navrhl architekt Zítek. Honosnou stavbou podpíranou 124 korintskými sloupy ale v době jejího vzniku na konci 19. století nikoho moc nenadchl. Kolonáda, která v současnosti kryje největší karlovarský pramen Vřídlo, je postavena v bezduchém slohu sedmdesátých let minulého století, kdy nahradila dřívější stavby barokní, empírové, litinové i provizorní dřevěné. Bohužel Vřídelní kolonáda i známý hotel Thermal ze stejné doby dodnes působí v lázeňském centru jako neorganický socialistický pokus o novou tvář Karlových Varů.

Náročné klientele lázní před první světovou válkou vycházeli vstříc i stavitelé lázeňských domů a hotelů. Řada karlovarských staveb je spojena se jmény vídeňských architektů Fellnera a Helmera. Kromě již zmíněné Sadové kolonády jsou autory i dříve honosných Císařských lázní. Budova je dnes využívána jen příležitostně a její stav není nejlepší. Vzhledem k investičnímu potenciálu Karlových Varů je překvapivé, že podobných zatím opomíjených a chátrajících budov je v centru města několik.

Největším lázeňským domem u nás jsou Alžbětiny lázně ve Smetanových sadech. Dokončeny byly v roce 1906, jméno nesou po populární císařovně Sissi. Dominantou města je rozlehlý hotel Imperial. Zajímavou historií se může pochlubit budova Hlavní pošty – za Rakouska-Uherska nejmodernější poštovní úřad monarchie. Jednou z ikon města je Grandhotel Pupp. Za vznikem tohoto hotelového komplexu stál Jan Jiří Pop, který se v sedmdesátých a osmdesátých letech 18. stol. stal z cukrářského učně Popa movitým hoteliérem Puppem. Za pozornost stojí i další historické budovy města – secesní, čerstvě opravená fasáda hotelu Felix Zawojski (pan Zawojski vlastnil vyhlášený karlovarský módní závod), lázeňský dům Richmond, klasicistní Poštovní Dvůr nebo Městské divadlo.

Zatímco o blaho těla je ve Varech postaráno na každém kroku, duchovní nabídka je podstatně chudší. Kostel zasvěcený sv. Máří Magdaléně nese barokní rukopis Kiliána Ignáce Dientzenhofera a najdeme ho hned u Vřídelní kolonády. Při pohledu z některé z vyhlídek na Karlovy Vary upoutá pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla, postavený podle vzoru z Ostankina nedaleko Moskvy. Jeho pozlacené kupole nad modrou střechou připomínají, kdo byli hojní a vděční lázeňští hosté již v období před první světovou válkou. Blízko této karlovarské lávry se nachází další církevní exotika – anglikánský kostel sv. Lukáše. Tento kostel je ovšem odsvěcen, uzamčen pevným řetězem a podle tabulek na plotě chráněn psy, kamerovým systémem a Policií České republiky.

Pod těmito poklopy se vždy ukrývá vedení nebo vývěr pramenů.

Vřídla a prameny

Na cestu po největším bohatství Karlových Varů (nepočítáme-li oplatky) – pramenech silně mineralizované vody ohřáté v hlubinách zemské kůry – se můžeme vydat s charakteristickým porcelánovým pohárkem nebo geologem. Vybral jsem si druhou cestu. Dr. Tomáš Vylita, karlovarský hydrogeolog a bývalý ředitel Správy lázní a kolonád, zná cesty podzemních pramenů i technologii jejich jímání jako málokdo jiný.

Skála se zlomem, ze kterého vyvěrají pramínky karlovarské minerální vody, je pozoruhodně barevná. Příčinou jsou nejen chemické procesy a minerály vynesené na povrch termou (vodou), ale i živé organismy – sinice nebo manganové bakterie. Tyto malé (doslova jen několik mikrometrů, tedy tisícin milimetru) velké divy přírody přežívají v nejhorších podmínkách planety už miliardy let. Zdárně prospívají i v prostředí horkých minerálních pramenů.

„Prameny jsou osou města. Nejen v přeneseném slova smyslu, ale i fyzicky. V termální linii o délce asi sedmnácti set metrů a šířce sto padesáti metrů je rozmístěna řada tektonických zlomů, kterými se horká voda za pomoci plynů žene z hloubky několika kilometrů k zemskému povrchu. Nejsilněji pak vyvěrá ve známém Vřídlu, které do výšky až desíti metrů nad povrch vytlačí za minutu okolo dvou tisíc litrů minerální vody o teplotě 73 stupňů Celsia. K ‚síle‘ Vřídla podstatně přispívá vysoký podíl plynného oxidu uhličitého, kterého se spolu s vodou dostane za minutu z vyústění Vřídla na pět tisíc litrů.“ Větší část vody (celé tři čtvrtiny objemu) z Vřídla je odváděna do okolních termálních lázeňských provozů.

Vřídlo – hlavní zdroj karlovarské termální vody.
Popíjet, povykládat, hlavně v poklidu, pohodě a dobrém rozpoložení. Pravidla karlovarské pitné kúry..

Vedle Vřídla vyvěrá a je veřejně přístupná ještě řada dalších pramenů. Není tak docela pravda, že jich je třináct, včetně Becherovky. Samotná Správa přírodních léčivých zdrojů a kolonád, jak zní celý název instituce, která má prameny přímo v popisu práce, jich zpřístupňuje čtrnáct. Prameny se mohou ztratit nebo naopak vynořit na jiném místě, vedle těch „spoutaných“, odvedených poslušně do fontánek a pramenních váz, vyvěrá nespočet drobných pramínků na mnoha místech termální linie. Tzv. divoké vývěry jsou dokonce jedním z velkých problémů Správy. Na jeden z největších narazíme v současnosti u samotného Vřídla.

Pitná kúra je základem většiny léčebných procedur v Karlových Varech. Jednotlivé prameny, jak říká Tomáš Vylita, se od sebe liší chemickým složením jen minimálně – jejich rozdílný účinek na lidský organismus je dán především jejich teplotou a různým obsahem oxidu uhličitého. Pití vody je ovšem také společenskou záležitostí a příležitostí k seznámení. Jen pozor na účinky vody na zažívání! Karlovarské vody jsou silné a varování, že mají být užívány podle lékařských doporučení, není obchodním trikem.

Popíjení vody a termální koupele nejsou jediným přínosem pramenů. Věhlasný balneolog Dr. David Becher (neplést si s Josefem Becherem, vynálezcem slavného likéru) rozvinul v první polovině 18. století mimo jiné obchod s Karlovarskou vřídelní solí, která léčebný účinek minerálů obsažených v karlovarské vodě umožnila vyvážet za hranice města. Samozřejmě přes velký odpor tehdejší městské rady, která se bála odlivu hostů. Zajímavá a dodnes turisticky atraktivní je „výroba“ zkamenělých růží, sošek a jiných předmětů působením usazenin z karlovarské vody, zejména vřídlovce (minerálů aragonitu a kalcitu). Suvenýry takto vyrobené jsou stejně populární jako místní sklo nebo Becherovka. Návštěva podzemí a prohlídka přírodních výtvorů z vřídlovce patří také do nabídky exkurzí a expozic, které nezklamou.

Podvečerní Mlýnská kolonáda mimo sezónu. Proto výjimečně prázdná. Ale nedejte se mýlit. Voda se pije přes den. Večer se žije jinak.
Jistě to nebyl záměr.  Ale v „ruských Varech“ je i Masaryk tak trochu Leninem.
Výzva k demonstraci proti všemu se na karlovarské obchodní třídě asi nesetkala s velkým úspěchem.
Česko na třídě plné čínských českých granátů, kaviáru a labutí à la Swarovski reprezentuje figurína Švejka.

Život na kolonádách

PROČ DO VARŮ?

Pokud si chcete po letech procvičit ruštinu, máte lepší handicap v golfu než váš burzovní makléř, vaše pokožka už nezbytně potřebuje medový zábal, do škodovky byste nesedli, ve smokingu jste častěji než v pyžamu, tykáte si s Bartoškou, rozeznáte Chateau Palmer ročník 83 od Chateau Margaux 88 nebo vaše firma otevřela nový vydatný vrt v Irkutské oblasti, pak jsou Karlovy Vary pro vás jako stvořené. Vary nejsou plebejské město. Tedy – jejich lázeňská část.

Navzdory předešlým řádkům – pokud vám laskavá zdravotní pojišťovna přispěje, pokud chcete vidět zajímavé filmy a nevadí vám spaní ve spacáku či pokud jste ve Varech „nové doby“ ještě nebyli, přijeďte se podívat. Vary jsou jedinečné. Bez ohledu na to, jestli se vám líbí nebo ne.

Lázeňská sezóna se v Karlových Varech otevírá za účasti Karla IV. a řady dalších postav, postaviček, masek a maškar na přelomu dubna a května. Přestože je snahou města i podnikatelů protáhnout lázeňskou sezónu na celý rok, Vary na začátku roku zrovna nepraskají ve švech. K promenádě prostě potřebujete příjemné počasí. A karlovarské vody se nejlépe nasávají za teplého vánku.

Léčba, nebo tortura?

Pitná kúra ovšem není jedinou procedurou, kterou pro zmírnění neduhů lázeňští hosté podstupují. Vedle tradičních metod, tedy koupelí v horké vodě, skotských střiků, klasických masáží, inhalací nebo zábalů, nabízí současná lázeňská péče i nepřeberné množství často až bizarních služeb. „Na křížek“ je asi nedostanete, ale při troše fantazie a větší troše peněz si můžete nechat nohy ozobávat rybičkami, zavřít se do mrazáku s teplotou –160 stupňů, pod kůži si nechat píchat injekce CO2, vypláchnout střeva „dočista dočista“, vykoupat se v nálevu z kosodřeviny, obložit lávovými kameny, namasírovat masérkou ze země, o které jste možná v životě neslyšeli.

Prostě můžete se nechat „mučit“ způsoby, o kterých se středověkým inkvizitorům ani nesnilo. A po třech týdnech odjíždět z lázní o dvacet let mladší.

Mlýnská kolonáda a některé z jejích korintských sloupů.
Dřevěná Tržní kolonáda kryje Karlův pramen (64 °C) a pramen Tržní (62 °C).
V těsné blízkosti hlavního karlovarského kostela zasvěceného sv. Máří Magdaléně vyvěrá i hlavní pramen – Vřídlo.
Běžného (českého) smrtelníka jeden z nejluxusnějších karlovarských hotelů často nevidí. Carlsbad Plaza je jediným českým hotelem mimo Prahu, který je zařazen do prestižní sítě The leading hotels of the World. Apartmány, restaurace, bary, kasino, wellness programy – vše na světové úrovni. Cena? Taky na světové úrovni.  Za přespání v nejlepším apartmánu dáte zhruba dva průměrné měsíční platy nebo skoro půlroční důchod. Přesto (nebo právě proto) je hotel z devadesáti procent obsazen.

I sportem ku zdraví

Také můžete odpočívat aktivně. V Karlových Varech to znamená především procházet se. Anebo chcete trávit čas přece jen živěji? Jak jinak než u golfu! K dispozici je přímo ve městě nebo v blízkém okolí několik golfových hřišť, velmi kvalitně vedených a udržovaných.

Jaký další sport by se tak mohl hodit k aristokratickému ovzduší Varů? Samozřejmě dostihy. I dostihové závodiště je tady ovšem spojeno s golfovým hřištěm. To půjčovnu kol už budete hledat s potížemi. A když, tak vám nabídnou elektrický bicykl, abyste se moc neunavili (a aby se taky vyčerpaly nějaké ty zdroje z fondů EU).

Golf, dostihy a kola – to je nabídka pro lázeňské hosty. „Chléb a hry“ pro domácí představují četné diskonty a hokejová aréna. Bohužel v letošním roce někdejší mistři republiky HC Energie Karlovy Vary jenom bojují o záchranu v nejvyšší soutěži.

Bůhvíkdo vymyslel, že my turisté chceme kupovat svatby porcelánových kominíčků se šťastnými porcelánovými panenkami, vykulené lesklé psíky, křišťálové sovičky a Panny Marie na stovky „uměleckých“ způsobů. Na každý pád i v Karlových Varech jsou jich plné výkladní skříně i obchody. Také reliéf Poslední večeře Páně patří mezi bestsellery. Ve Varech je tento výjev ovšem zcela na místě. Pokud by Kristus chtěl pohostit svých dvanáct učedníků v některé ze zdejších lepších restaurací, zcela jistě by to byla večeře poslední. Na další by už neměl.

RUSOVÉ

Nedá se jim vyhnout. Mezi návštěvníky jednoznačně převládají. Mezi obyvateli přibývají. Rusové kupují hotely, staví domy (některé i se stavebním povolením), podnikají. Jejich děti tady chodí do škol, po škole do McDonald’s. Rusové přilétají na místní letiště přímými spoji z Ruska. Rusové nakupují, co jim (často) Rusové prodávají. A proč sem jezdí? Za prvé – domluví se tu. Jídelníčky jsou (nezbytně) psány v ruštině, všichni tu mluví rusky, cítí se zde jako doma. Byl tu jejich car, Gorbačov i Putin. Karlovy Vary znají. A mají kousek do Německa. Kdyby něco. Karlovy Vary jsou evropská adresa.
A možná je to tak v pořádku. Možná za třicet, padesát let budou skoro všichni místní jen „odněkud“. Jako v New Yorku. Nebo Amsterodamu. Prostě Karlovaráci ruského původu. Zvykejme si. Koneckonců i v Monaku bychom těžko hledali původní „Monačany“.

Jako z obrázku ruských realistů vypadá pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla. Nedejte se mýlit, kostel nestojí v novgorodské gubernii, ale ve vilové čtvrti Karlových Varů.

Jak se tady žije?

Imperial, Richmond, Royal, Grand, Excelsior – pod neonovým tlakem honosných názvů je těžké najít normální život. Jen máloco zde není spjato se službami nebo jinou nabídkou lázeňské klientele.

Karlovy Vary jsou ale také správním centrem jednoho ze třinácti krajů České republiky – i když toho nejmenšího. Mají 53 115 obyvatel s průměrným věkem 43,1 let (tvrdí Český statistický úřad). Město žije svým civilním životem, aférami i aférkami, odpadovým hospodářstvím, vyhláškami, uzavírkami… Jako by zde existovaly dva světy. Jeden trochu oprýskaný, trochu „nepřizpůsobivý“, trochu všední. Ten druhý marnotratný, starosvětský, cizí, luxusní a okázalý. Potkávají se jen výjimečně.

Ale jako slušní hosté si všímejme, co hostitelé nesou na stůl – a ne rozviklaného plotu zahrádky. A Vary toho umí „snést“ hodně. Historii, atmosféru mezinárodního města, pestrost nabídky, přírodní zázraky, servis na úrovni Dubaje, chuť exkluzivity…

Skleněný svět

Na masivní křišťálovou vázu tohoto typu  si připravte i několik desítek tisíc.

V Karlových Varech, alespoň v centru, se všechno třpytí, blýská, leskne. Pravda, většinu výloh a výkladních skříní na hlavní lázeňské třídě zaplňují „skvosty“ z Dálného východu, ale dosud se tu v nerovném boji dobře drží i jedna z našich nejrenomovanějších skláren – Moser. Tu založil před více než 150 lety obchodník se sklem a rytec Ludwig Moser. Vystavěl sklářskou huť, najal nejlepší rytce, brusiče, foukače skla a během krátké doby si zejména výrobky z křišťálu získal zákazníky z panovnických rodů, boháče a mocné.

Za dlouhou dobu své existence získala sklárna Moser řadu medailí a cen na domácí i mezinárodní scéně. Tak jako dříve i dnes spolupracuje s předními výtvarníky a designéry. Dodnes tu také pracují tři stovky zaměstnanců podobným způsobem jako v době největšího rozvoje manufaktury. Pověst značky Moser je založena nejen na tradici ruční výroby, ale i vysoké kvalitě a náročnosti na kontrolu celého procesu od tavení sklářského písku, barvení, foukání a tvarování skla až po reprezentativní prodej a exkluzivní marketing. Mezi zákazníky a návštěvníky hutě byly a jsou hvězdy filmového nebo hudebního průmyslu, králové a královny, státníci.

Podobnou pověst jako sklo měl i karlovarský porcelán. Ten ovšem svůj boj s levnou čínskou konkurencí posledních dvaceti let prohrává. Bývalou pověst luxusního zboží dnes, po pádu společnosti Karlovarský porcelán, zachraňuje poslední větší česká porcelánka Thun 1794. 

Obdivovat šikovnost sklářů na vlastní oči můžete i vy. Exkurze do provozu sklárny Moser patří v Karlových Varech k oblíbeným turistickým atrakcím.  No a pokud návštěvníci zatouží po nějakém tom designovém kousku ze zdejšího vyhlášeného bezolovnatého křišťálu,  pak je s otevřenou náručí čeká vzorková firemní prodejna.
Dalibor Nesnídal ve svém ateliéru v malé vesničce Semtěš nedaleko Žlutic.
„Anatomický model“ – typická ukázka práce se sklem Dalibora Nesnídala.

Dalibor Nesnídal

„Šejk z Arábie“ – detail.

Práce se sklem má širokou škálu podob. Od strojové velkokapacitní produkce přes malosériovou ruční výrobu až po individuální autorskou tvorbu. Mezi nejzajímavější zástupce té poslední kategorie patří výtvarník žijící dnes v malé osadě nedaleko Karlových Varů. Po práci ve sklárnách Moser a Mottl Glass se už věnuje jen vlastní tvorbě. Jeho objekty kombinují sklo s dalšími materiály, mimo jiné i „kovem“ vlastní výroby. Jeho rytiny ve skle připomínají možná humorem a poetikou Adolfa Borna, ve sklářské branži ale vynikají kreslířskou virtuozitou. Ostatně Dalibor Nesnídal se neomezuje pouze na sklo. Ilustruje knížky, například romány Josefa Formánka, kreslí pro časopisy, maluje, věnuje se umělecké knižní vazbě, ke svým obrázkům píše texty, vytváří originální mapy… Všestranný umělec spojuje ve své tvorbě nápaditost s poctivou znalostí řemesla a materiálů.

Výlety do okolí

Vycházky, procházky, pro někoho túry do okolních lesů a parků. To jsou nejčastější „adrenalinové“ aktivity hostů v Karlových Varech. Okolí Varů je prošpikováno vyhlídkami, altány, lavičkami, památníky. Hlavním cílem bývá rozhledna Diana, ke které se dostanete v pohodlí lanovkou.

Také v širším okolí nabízí region řadu zajímavostí a památek. Přijíždíte-li do Karlových Varů od Prahy, upoutá vás vpravo, několik kilometrů od cíle, silueta hradní zříceniny. Hrad se vypínal nad obcí stejného jména – Andělská hora. Nevypínal se ovšem dlouho. Potkal jej osud mnoha podobných středověkých staveb. Demoliční nájezd Švédů během třicetileté války, zničující požáry, postupný rozpad… Pro romantiky mají podobná místa neodolatelné kouzlo, genia loci. V případě Andělské hory je využil i režisér Vladimír Sís, který zde natočil legendární Baladu pro banditu. Romantice ovšem současnost a telekomunikační společnost postavila na hradě nesympatickou překážku – vysílač obehnaný ostnatým drátem.

Mnohem zachovalejší hrad nabízí městečko Loket, na půli cesty z Karlových Varů do Sokolova. Zdejší královský hrad patřil již od třináctého století mezi nejvýznamnější obranné body v českých zemích. Za návštěvu stojí i „podhradí“, dnes městská památková zóna.

Aktivnější návštěvníci Karlových Varů mají k delším výletům, projížďkám na kole, na koních nebo jiným sportovnějším aktivitám k dispozici zajímavou krajinu blízkého Slavkovského lesa. Jeho jádrem je chráněná krajinná oblast, celé pohoří má ovšem specifický charakter daný nejen přírodními podmínkami, ale zejména historií tohoto území. Po druhé světové válce a vysídlení místního většinového německého obyvatelstva zabrala Slavkovský les armáda. V zájmu přípravy na obranu pracujícího lidu zde doslova srovnala se zemí řadu obcí a znepřístupnila většinu území. Výsledkem je dnes paradoxně velmi zachovalá příroda s množstvím zvěře. Podobný osud potkal i sousední Doupovské hory. Tady si ovšem „svoje“ území armáda ještě uchovala a pro turistiku jsou přístupné pouze okrajové části.

Zříceninu hradu na Andělské hoře „zdobí“ vysílač.
Loket
Z ptačí perspektivy připomíná Loket v zákrutu řeky Ohře centrum Českého Krumlova. 
Rozhledna Diana nabízí výhledy do širokého okolí i na blízkou výletní restauraci s dlouhou tradicí a gulášovou polévkou s rohlíkem a malým dýškem za rovnou stovku.
Svatosske-skaly
Svatošské skály nad řekou Ohří znají vodáci, skálolezci i pěší turisté, kteří to sem mají z karlovarské čtvrti Doubí necelé dva kilometry.
Pavel Radosta
www.kvpoint.cz

Poděkování patří tentokrát ředitelce karlovarského infocentra Jitce Štěpánkové, dále Martinu Šretrovi, Tomáši Vylitovi, Emilu Sadovi a Antonovi a Vitaliji z Novgorodu.

Téma: 
Regiony
Moje (a) Karlovy Vary
Číslo 2/2012
| |

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 12 tisíc výtisků, z toho 5 500 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 255 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 49 Kč, předplatitelé 39 Kč
Roční předplatné 234 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2018

1/2018 vychází 1. února
2/2018 vychází 5. dubna
3/2018 vychází 7. června
4/2018 vychází 2. srpna
5/2018 vychází 4. října
6/2018 vychází 6. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Rudolecká
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: rudolecka@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz