Chlapec_s_Dawnovym_syndromem.jpg
Dominik je chlapec s Dawnovým syndromem. Ve volných chvílích maluje neustále podobné obrázky.

Speciální
pedagog

 Jméno Zdeňka Dvořáka se v Mojí zemi neobjevuje poprvé, a určitě ani naposled. Jeho poutavé fotografie zachycují emotivním způsobem dění kolem nás. Zabíjačka, výlov rybníka, cirkusová manéž nebo život na vesnici – jedná se vždy o neobyčejný pohled na obyčejné věci. Zdeněk se už dočkal prestižního ocenění Czech Press Photo, třetí místo v kategorii Každodenní život je zatím jeho největším úspěchem. Dvakrát byl vyhodnocen časopisem FotoVideo jako Fotograf roku. Focení je jeho vášní, koníčkem i občasnou obživou. A tak trochu osudem, který ho, jak už to v životě bývá, oklikou přivedl i k zajímavému povolání s názvem speciální pedagog.

Původně se Zdeněk vyučil cukrářem, poté absolvoval nástavbu na Střední průmyslové škole potravinářské a pracoval v oboru. V době dospívání se společně se svým otcem začal věnovat fotografování, které ho zcela okouzlilo: později společně založili firmu na fotografické a video práce. Jenže se blížil okamžik nástupu na vojenskou službu, což znamenalo dát fotoaparátu vale.

Dominik.jpg
Dominika najdete občas v nezvyklých pózách na zemi. Když si Vás všimne, jen se pousměje.

Zamek_v-Brezanech.jpg

Na zámku v Břežanech žije asi 150 obyvatel s mentálním postižením. Zároveň zde sídlí sestry řádu sv. Karla Boromejského, kterému zámek patří. Život obou skupin se tak po desítky let prolíná.

S_berlama.jpg

Chuť sportovat se neztrácí ani v případech, kdy osud zasáhne někdy až moc tvrdě.

Změna plánu, od trubiček k pedagogice

„Fotografie mi natolik učarovala, že jsem s ní chtěl zůstat v kontaktu. To klasická vojenská služba nedovolovala. Vojna se mi navíc bytostně příčila, tak jsem si vybral ‚civilku‘, náhradní vojenskou službu,“ vzpomíná Zdeněk. Byl přidělen do Ústavu sociální péče na zámku v Břežanech u Znojma, domova pro dospělé s mentálním postižením všech stupňů. Jako pomocná síla vypomáhal v hospodářství nebo vodil koně při hipoterapii (alternativní rehabilitační metoda, která využívá přirozený pohyb koně v kroku jako stimul pro pacienty).

Po civilní službě se Zdeněk ještě vrátil do cukrářského oboru, ale brzy zjistil, že pečení trubiček a cukrařina ho už neuspokojují: těžko v tom hledal naplnění a motivaci. Práce s postiženými lidmi mu dávala mnohem větší smysl a hluboce ho zasáhla. Jakmile se tedy objevilo výběrové řízení na asistenta pedagoga, hned se rozhodl přihlásit.

„Na tuto pozici nebylo třeba vzdělání, šlo jen o pomocné práce, ale časem se uvolnilo místo vychovatele, které mi bylo nabídnuto, a to již vzdělání v oboru vyžadovalo. Tak jsem vystudoval speciální pedagogiku pod Univerzitou Palackého v Olomouci a jako vychovatel se staral o skupinu děvčat od pětadvaceti do padesáti let s rozdílným stupněm postižení,“ popisuje Zdeněk, který používá výhradně milý výraz „děvčata“. Některá, říkejme tedy děvčata, zvládla vystudovat několik tříd speciální školy, dokázala si přečíst třeba návod na telefon a pochopit jeho fungování. Pak byla ale ve skupině taková, která se neuměla podepsat a jakýkoli pokrok byl u nich v podstatě vyloučený: úspěchem bylo udržet takové děvče ve stávající kondici.

Vychovatel nejen vychovává

A co vlastně práce vychovatele obnáší? Učí zvládat každodenní činnosti a praktické dovednosti, jako je hygiena, stravovací návyky, vaření, domácí a hospodářské práce. Dohlíží na zvládání základů „trivia“ – psaní, čtení, počítání – připravuje program pro volný čas nebo třeba učí hospodařit s kapesným. Zdeňka práce naplňovala a časem našel i možnost, jak využít svých vlastních dovedností k užitku ostatních. „Hodily se mé cukrářské zkušenosti, děvčata z naší skupiny měla na narozeniny vždy nejhezčí dorty a byla na to náležitě pyšná.“ Brzy došlo i na jeho velkou lásku, fotografování. Zasvětil některé svěřenkyně do tajů focení, vedl je k samostatné práci a nakonec je přihlásil do soutěže. Snímky jedné z děvčat měly úspěch. Vyhrála druhou cenu, kterou byl fotoaparát, a její obrovská radost byla velkou odměnou i pro Zdeňka.

Jde se o dům dál

Na zámku v Břežanech strávil pět a půl roku. Jelikož je to ale přes dvacet kilometrů od jeho bydliště, kam je možné se dopravit jen vlastním autem, rozhodl se kvůli rodině a nákladům na cestování přijmout nabídku na místo vychovatele blíže domova: na internátu Mateřské, Základní a Praktické školy ve Znojmě. Byl to zas jiný rozměr práce – děti, jiné spektrum postižení a typologie handicapů, která vyžadovala trošku odlišný způsob komunikace a motivačních aktivit. Zdeněk se staral o děti s mentálním postižením, děti ze sociálně patologických rodin, nepřizpůsobivé či jinak problematické. Dohlížel na jejich domácí přípravu do školy, organizoval volný čas, sportovní aktivity, výlety.

Zdenek-Dvorak.jpg

Zdeněk Dvořák

„Není až tak podstatné, zda pracujete s dětmi nebo dospělými. Práce v sociální sféře vyžaduje každopádně jistou adaptabilitu, pozitivní přístup, sociální inteligenci, ale pomůže i smysl pro humor a zdravý selský rozum,“ říká Zdeněk. „Neměl jsem žádné předsudky ani obavy, ale občas se mi přece jen rozklepala kolena, to třeba když jsem poprvé v ústavu přišel na oddělení ležících klientů,“ přiznává.

Radost a optimismus převažují

„Pokroky samozřejmě těší, ale nesmíte mít nějak přehnaná očekávání. Já se radoval z každého malého úspěchu, zvládnutého úkolu.“ Přes čtyři roky práce s mládeží na internátu Zdeňkovi přinesly nové zkušenosti, profesní růst, ale nakonec i nepříjemné zklamání, když došlo na propouštění zaměstnanců. Úsporná opatření v sociální sféře se dotkla i jeho. Nerozhodovala ani víc než desetiletá praxe, ani zájem o povolání, a dokonce ani relativně skromné nároky na finanční ohodnocení. Otázkou je, zda šetříme na správném místě, přicházíme-li o lidi s takovým profilem, předpoklady a přístupem.

Zdeněk rozhodně nezahořkl, občas se zajde podívat, jak se daří „jeho děvčatům“ (pořád zná jejich jména a i ony ho radostně poznávají), zajímá se o nové možnosti práce v oboru a po půlroční pauze se pro něj snad znovu rýsuje možnost zúčastnit se konkurzu. Nezbývá než popřát hodně štěstí a držet palce jak Zdeňkovi, tak těm, o které se – doufejme – bude starat…

Martina Kobzová
Zdeněk Dvořák
Téma: 
Lidé
Speciální pedagog
Číslo 1/2013
||

Informace pro předplatitele

Vytisněte si dárkový poukaz:

Darkovy-poukaz.pdf

Bližší informace a objednání předplatného Mojí země:

Tištěná verze

SEND předplatné Praha
Tel.: +420 225 985 225
www.send.cz

Elektronická verze

AlzaMedia
www.alza.cz

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce v časopise

Magazín Moje země nabízí řadu příležitostí k propagaci služeb, zboží, k prezentaci záměrů nebo image vaší společnosti. Prostředky jsou standardní inzertní plochy, sponzoring rubrik, PR články a aktivity. Reklama v časopisu Moje země je přiměřená a vstřícná nejen k zadavateli, ale i čtenáři a tím i pozitivně vnímaná a účinná.

Podmínky inzerce zde.

PARAMETRY
Náklad 11 tisíc výtisků, z toho 5 700 předplatitelů
Rozsah 96 stran + 4 strany obálky
Formát 175 × 254 mm
Čtenost 50 tisíc za číslo, 110 tisíc za delší období
Struktura 58 % ženy, 42 % muži
středoškolské vzdělání 46 %
vysokoškolské vzdělání 31 %
Periodicita dvouměsíčník
Cena výtisku 55 Kč, předplatitelé 45 Kč
Roční předplatné 270 Kč
Distribuce prodejní místa PNS po celé ČR
FORMÁTY INZERCE
Form-inz-01.png
Form-inz-02.png
INZERCE V RUBRICE REGION
Form-inz-03.png

Ediční plán 2020

1/2020 vychází 6. února
2/2020 vychází 2. dubna
3/2020 vychází 4. června
4/2020 vychází 6. srpna
5/2020 vychází 1. října
6/2020 vychází 3. prosince

Inzerce na webových stránkách časopisu

banner A šířka 981 px, výška 196 px
banner B šířka 239 px, výška 410 px

Vydavatel

MOJE ZEMĚ ČESKO s. r. o.
Gromešova 769/4, 621 00 Brno
Tel.: +420 532 193 011
www.mojezeme.cz
GPS: 49°15'3.933"N, 16°35'21.374"E


DIČ: CZ29364426
IČO: 29364426

Registr: Krajský obchodní soud v Brně
16.7.2012, oddíl C, vložka 75575
Šéfredaktorka
Kobzova
Martina Kobzová
Tel.: +420 728 726 068
E-mail: kobzova@mojezeme.cz
Marketing manažer
a obrazový redaktor

Redakce
Radosta
Pavel Radosta
E-mail: radosta@mojezeme.cz
Bartik.jpg
Ivo Bartík
Produkce Vedoucí inzertního oddělení
Rudolecka
Drahomíra Jindrová
Tel.: +420 532 193 030
Mob.: +420 723 129 935
E-mail: produkce@mojezeme.cz
Kobza.jpg
Pavel Kobza
Tel.: +420 532 193 032
E-mail: kobza@mojezeme.cz