Šumný

Tábor

Město Tábor svůj název dostalo od biblické hory Tábor v Galileji, hory proměnění. V českém Táboře chtěli následovníci Husa po jeho mučednické smrti uskutečnit svoji utopickou představu spravedlivé společnosti. Ve středověké křivolaké struktuře města by málokdo hledal stavby moderní architektury. Ale jsou tu. 

Dříve než se dostaneme k velkým stavbám obecním, pokochejme se pohledem na dvě vily v Příběnické ulici, na dohled od hradní věže. První, se secesně symbolistickou vosí hlavou na žluté fasádě, navrhl František Bílek, o kterém ještě uslyšíme. Druhou, baladicky košatou a pohádkově zdobnou, architekt František Novák.

K místní chloubě, budově Střelnice, se vydáváme z hlavního táborského náměstí Pražskou ulicí. Není to cesta nejkratší, ale aspoň si prohlédneme budovy Divadla Oskara Nedbala (místního rodáka), obě v historizujícím slohu.

❯ „A nyní již slíbená neorenesanční Střelnice.“ Dostává se konečně ke slovu náš ARCHITEKT. „Jako čerstvě vyloupnutý kaštan září budova Karla Jandy z roku 1893, která byla vždy centrem kulturního života. Takový táborský Žofín.“ ❮

A teď z chrámu zábavy do stánku božího. Sbor Církve československé husitské na ulici Budějovické.

❯ „Přímá věž nahoře s kalichem nás puristicky zvou k večeři Páně. Konstruktivistický komplex, na kterém spolupracoval Václav Vejrych s Jaroslavem Kabešem, se skládá ze tří objektů: vlastního chrámu s věží, kolumbária a správní budovy.“ ❮

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 2. 8. 2018, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)