Umění

v ohni zrozené

Je to vážně zvláštní místo taková kovárna, až magické. Asi za to může oheň, zkrocený živel a člověku dobrý přítel, tedy dobrý sluha, ale špatný pán, jak se říká. Pro kováře každopádně nerozlučný spojenec. S jeho pomocí dokáží tvrdé železo tvarovat do svých představ a vykouzlit z něj i věci křehké a poetické. Nádherný kontrast, tak trochu alchymie a také krásný pohled na to, jak se mužná síla a energie snoubí s kreativitou i pokorou k celému řemeslu. Umělecký kovář Pavel Tasovský se svým synem Pavlem nám to ve své dílně v Náměšti nad Oslavou ukázali se vší parádou.

Vnitřní i venkovní prostory Galerie 12 zdobí objekty z dílny Tasovských. Během roku zde probíhají i výstavy dalších českých autorů.

❱ Kovářské řemeslo se u vás, jak vidno, dědí, jsou ještě nějací další Tasovští kováři?

Další dva Tasovští jsou sice na cestě, synovi brzy k holčičce přibudou chlapci dvojčata… Já sám jsem ale řemeslo jako takové nezdědil, tatínek byl malíř a restaurátor. Občas mě bral s sebou na práci, což vedlo k rozhodnutí, že ho následovat nechci. Celý den na lešení, kolikrát ve vlhkém a studeném prostředí, práce vyžadující velké znalosti historie, precizní zvládnutí kresby, malby, respekt k původní výmalbě a přitom anonymní, autorství vždy náleží původnímu mistrovi. S tím souvisí spousta cestování po všech možných místech kostely, zámky, to mě nelákalo. Tím, že byl zaměstnán v Ústředí uměleckých řemesel, dostal jsem se do různých řemeslných dílen a volba padla na řemeslo kovářské. Že se mu věnuje i syn, mě samozřejmě těší. I když to chvíli vypadalo všelijak, odešel do Anglie, ale nakonec si zpět do kovárny cestu našel. Já říkám, že kovářství je diagnóza, nebo postižení,  kdo mu propadne, nemá cesty zpět.

❱ Co tvoří portfolio vašich prací, jaké výrobky se z kovárny vydávají do světa?

To je opravdu rozmanité, děláme spoustu realizací v architektuře, do interiérů i exteriérů, různé objekty na zakázku od mříží, bran a dveří do historických objektů, přes plastiky, kovové objekty do moderních prostor. Realizovali jsme u nás například i osmimetrovou plastiku podle návrhu akademického sochaře Pavla Krbálka s názvem „Pocta Prometheovi“, která je umístěna před hradem Helfštýn. Máme realizace i v zahraničí, zakázky jsou naší hlavní obživou. Ve volném čase se oba se synem věnujeme vlastní volné tvorbě, kterou prezentujeme na výstavách v Čechách i zahraničí.

❱ Máte nějaký oblíbený motiv, téma, ke kterému se rád vracíte?

Pro mě je to zvěrokruh, byl mou závěrečnou prací už na škole a od té doby mne provází celou tvorbou. Syn má rád přírodní motivy. Příroda je každopádně velkou inspirací a přírodní materiály, jako je dřevo nebo kámen, oba rádi kombinujeme i s ocelí.

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 7. 2. 2019, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)