Bezděz
a středověká hradní architektura
Vítejte u nového seriálu, který pro Moji zemi připravil spisovatel a historik Vlastimil Vondruška, autor oblíbených historických románů a mnoha knih s historickou tematikou. Toulky přemyslovskými Čechami nám v dalších číslech přiblíží kolonizační města, středověkou vesnici, klášter, opevněný kostel nebo kutnohorské hornictví a mincovnu.
Ve 13. století, za vlády posledních přemyslovských králů, prošly naše země obrovskou proměnou. Z bezvýznamného knížectví, v němž se vládlo z hradišť s dřevěnými palisádami a nedalo se poznat, co je tržní osada a co pouhá vesnice, se stala moderní velmoc s kamennými hrady, městy a prosperujícím venkovem. Udělejme si pár výletů a rozhlédněme se kolem sebe očima poutníka, který putuje středověkou krajinou za vlády Přemysla II. Otakara.
Krajina od Mělníka a Mladé Boleslavi až k severní zemské hranici s Lužicí byla ještě ve 12. století zalesněná a řídce osídlená. Důvod byl prostý, nebyly tu žádné velké řeky, u nichž lidé původně sídlili. Protože však tudy vedla významná obchodní cesta z Lužice do Prahy, stály podél ní knížecí dvorce. Některé z nich časem získali do svého držení příslušníci knížecí družiny, z nichž se ve 13. století rekrutovaly šlechtické rody. Ty v podstatě tuhle část země ovládly, začaly sem zvát rolníky, nechávaly mýtit lesy a stavět zemědělské osady.
Přemysl II. Otakar budoval novou správní strukturu, která se už neopírala o šlechtu, ale o vlastní správní aparát. K němu patřili méně zámožní rytíři, pro které byla služba králi obživou, zámožnější měšťané (své peníze investovali do budování měst a vesnic a za to získávali vlivné úřady rychtářů) a také církev, především kláštery.
Protože byla velká část tohoto kraje až po Českou Lípu (tehdy Lipá) v majetku pánů Ronovců a Markvarticů, rozhodl se panovník celkem logicky obsadit strategický bod v srdci jejich držav, a tím byl homolovitý kopec ze znělcových vyvřelin zvaný Bezděz. Ve středověku neexistovaly katastrální mapy, a proto se hranice držav vymezovaly pomocí pevných bodů v krajině – řekou, zemskou cestou, vrcholem kopce a podobně. Existovalo dokonce ohraničení šlechtického majetku podle toho, kam ze svého hradu dohlédnou. Z Bezdězu mohl, obrazně řečeno, panovník dohlédnout úplně všude. Před očima měl panství pánů z Dubé, z Lipé, z Vartemberka. Středověk si potrpěl na symboly a tenhle byl naprosto zřejmý. Bezděz čněl rytířům před očima jako připomínka královské moci. Pochopitelně na něj hleděli s nelibostí.
– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 7. 2. 2019, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)
Číslo 1/2019
