Nad Uhelným safari
sní o Lago di Garda a hlavu si čistí Rammsteiny
Zrovna přišla obleva, a tak jsme se na zámek Jezeří, druhou zastávku našeho seriálu Jak se žije kastelánům, přece jen dostali. Když napadne sníh, je téměř nemožné se na tuto dominantu vévodící těžbou zpustošené mostecké krajině dostat. Své o tom ví kastelánka Hana Krejčová, která zde patnáct let bydlela. Teď je jejím domovem nejbližší ves Horní Jiřetín ležící od zámku dobrých pět kilometrů. Až do jara na zámku žádné návštěvníky nepotkáte, zato nás hned u vstupní brány nadšeně vítali psi, na nádvoří vyhnala paní kastelánka z ohrádky kozy a donesenými křupkami lákala svého páva. V tomto nehostinném kraji vzbuzujícím rozporuplné emoce je Hana Krejčová doma. Miluje zvířata, přírodu a rock, především však Jezeří, se kterým je celý její život spjat. Práce kastelánky se zdá být v jejím případě přímo osudová. Usadí nás v jediné vytápěné místnosti zámeckého areálu, sundá krásný černý kabát, její nejnovější úlovek ze sekáče, zapálí si cigaretu a hned se sama rozpovídá třeba o tom, že všechno zlé je pro něco dobré…
„Přestože to teď jde pomalu, Jezeří má do budoucna nakročeno. Člověk musí mít trpělivost, protože padesát let se ničilo, tak se sedmdesát bude napravovat. A ten zámek moc dobře ví, kdy si má počkat, protože někdy jsou i opravy kontraproduktivní. Jezeří díky tomu bylo uchráněno třeba zásahů 80. let. Krajina byla porušena těžbou, ale zároveň je tady okolo nedotčená příroda. Díky těžbě se tu nemůže moc stavět, takže třeba za třicet let to bude úžasné. V roce 2050 má být v místě dnešní uhelné pánve napuštěné jezero, které by mělo být velké jako rybník Rožmberk, protože tu takhle velké Komořanské jezero bývalo. Představte si, že to bude lokalita jako Lago di Garda v Itálii. Nad jezerem les a v něm ten monument, ke kterému se můžete dostat přes terasové zahrady. Jednou to bude prokomponovaná rekreační krajina.“
❱ To zní krásně. Než jste se stala kastelánkou, vlastnili Jezeří Lobkowiczové, máte s nimi dnes nějaké kontakty? Zajímají se i oni o budoucnost zámku?
My jsme se znali s Williamem (Lobkowicz) ještě dřív, než jsem sem přišla. Pocházím odsud, z Albrechtic, a na Jezeří jsem chodila už jako malá holka. Seznámili jsme se, když William přijel na Jezeří úplně poprvé a já jsem ještě netušila, že tady budu dělat kastelánku. Někdy v létě jsem tady místo kastelána hlídala a Lobkowiczové třeba přijeli, opeklo se maso… Ten vztah byl hezký. Pak ještě jezdili několik let i s dětmi, ale teď už ta komunikace ustala, už dlouho nepřijeli. Ale mám je ráda. Lobkowiczové vždycky patřili mezi vlasteneckou šlechtu, byli to muzikanti a mecenáši umění. Měla jsem k nim blízko, znala jsem vlastně všechny sourozence. Nejradši jsem měla Johna, ten by se vám líbil, vysoký, blonďák, jako Redford.
– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 4. 4. 2019, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)
Číslo 2/2019
