Neznámé Krkonoše

Na jaře, za soumraku, za úsvitu, na romantické samotě… krása Krkonoš má mnoho podob. Příznivci sociálních sítí je najdou na #neznamekrkonose.

Divoké a nepřístupné Krkonoše byly po dlouhá staletí přirozenou hradbou mezi českou a slezskou stranou hor. Jedinými průsečíky hranice byly obchodní stezky. K prvním průzkumníkům hor patřili hledači drahých kamenů a kovů, lovci a bylinkáři. Hornická činnost, těžba dřeva a budní hospodaření – chov dobytka na horských pastvinách – představovaly po staletí hlavní zdroj obživy místních obyvatel. První nadšení obdivovatelé Krkonoš začínají přicházet koncem 18. století. Tito průkopníci turistiky byli již tehdy uchváceni, stejně tak jako my dnes, jak různorodá je zdejší krajina. Během jediného dne mohli vidět krkonošské podhůří i divoké skály na vrcholcích hor. Obdivovali listnaté a smíšené lesy, svěží zeleň pučících buků i horské louky, ožívající bohatou škálou krkonošské květeny. Staleté smrky s podrostem kapradin jim zase poskytovaly stín. Na tom se do dnešních dnů nic zásadního nezměnilo.

Pomyslné putování po Krkonoších můžeme začít v krkonošském podhůří. Na jaře tu v okolí potoků a říček uvidíme koberce bledulí – prvních jarních poslů po dlouhé zimě. Svěží jarní zeleň pučících listnatých stromů má přímo léčivou sílu. Jak jaro střídá léto, podhorské louky odhalí kvetoucí krásu zdejších orchidejí. Ve vyšších polohách probouzejí květnaté horské louky k životu zvonky, violky, arniky i jestřábníky. Smíšené lesy střídají horské smrčiny. V nich stojící či ležící mrtvé dřevo poskytuje domov i potravu datlům, šoupálkům i brhlíkům a hlavně tvoří základ života nového lesa. S přibývající nadmořskou výškou přicházejí klečové porosty – nevysoké, zdánlivě drobné, ale stářím se blížící dvěma stům let. Tam, kde už ani les nesnese těžké klimatické podmínky, vládne tundra. Stejně drsná a nehostinná jako ve Skandinávii. Bílé chomáčky suchopýrů kontrastují s temnou vodou rašelinných jezírek. Keříky borůvčí, brusinčí a vřesu s příchodem podzimu rozprostřou po stráních paletu odstínů žluté, hnědé a červené. Houpavý mechový koberec a rašelinná jezírka, travnaté pláně a roztodivné tvary pokroucených kmenů kleče, často skryté v mracích, propůjčují vrcholům Krkonoš tajuplnost. Kamenné vrcholky oživuje pronikavě žlutá barva lišejníku mapovníku zeměpisného. Na vrších se rodí i největší krkonošské řeky – Labe, Úpa a Mumlava. Jejich krásu umocňují četné vodopády a kaskády. V běhu údolími postupně sílí a Krkonoše opouštějí již jako do kraje tekoucí poklidné řeky.

Nejen krkonošská příroda, ale také díla lidských rukou stojí za povšimnutí. Vždyť bez tradičních krkonošských roubenek si zdejší krajinu nelze ani představit. Život na horách byl vždy těžký a lidé se živili všelijak. Tkalcovali, navlékali korále nebo vyřezávali ze dřeva suvenýry pro turisty. To, co pro naše předky bylo předmětem obživy, je pro nás dědictvím, na něž jsme právem hrdí.

Krkonoše můžete přejít za jediný den. Je však pravděpodobné, že vás uchvátí natolik, že zde budete chtít strávit zbytek života nebo se sem budete celý život vracet.

– více v tištěném vydání Mojí země (na stáncích od 1. 8. 2019, nebo předplatné přes společnost SEND) nebo elektronickém vydání (registrací přes Alza.cz)